Citová ordinace: Muž-rebel a spořádaná manželka

Můj manžel se chová jako puberťák. Přiznám se, že někdy se za něj až stydím. Nemám pocit, že bych já byla extrémně úzkoprsá, úzkostná matka, pouze: za chvilku mi bude 40, mám dvě děti, odžitou pubertální minulost, jsem se svým životem srovnaná, nevadí mi, že je momentálně bez velkých vzruchů. Manžel má ale pocit, že ten, kdo žije klidným rodinným životem, je suchý a nudný. Pořád se chce „bavit“. Obdivuje rodiny, kde jsou rodiče a děti na bázi „kamarádů“. Já to naopak nemám ráda. Nikdo po mém manželovi nechce, aby si uvázal kravatu, začal mluvit spisovně a přednášel z Dostojevského, ale proč má pořád potřebu proti něčemu rebelovat nebo porušovat pravidla? Příklad: Já třeba bazíruji na převozu dětí v autosedačkách i na krátké tratě. A mám hned na talíři, jak vše přeháním.

Stejně tak přecházení přes silnici. Učím synka chodit pouze přes přechod. Za chvilku bude školák, ať to má pod kůží. Jenže manžel dítě do sedačky na krátko nepoutá a chodí zásadně mimo zebru.

A chce to i po mně a po synovi. Ten pak má dilema: jít s otcem a být „frajer“ nebo jít s maminkou a být „trapný“? Míváme velké hádky, pak je zase klid. To když s manželem jednám jako s dítětem, ale nesmí to poznat. Je to ale vůbec manželství?

Vážená paní, z Vašeho popisu není jasné, zda popisované příklady jsou ty nejzávažnější, nebo zda prožíváte ještě něco horšího. Pokud by tam byly jako hlavní potíže ty případy, které zmiňujete, pak nechápu, proč byste takové manželství měla označovat za nefunkční?

Suchý se Šlitrem v jedné své písni o pimprlovém představení doporučují, abychom malé věci řešili ruky mávnutím. To proto, abychom nedopadli tak jako Škrhola. Ten chtěl sukovicí zahnat vosu, co usedla králi na nose. Vosu, pravda, zabil, ale bohužel i krále.

Chápu, že chcete po muži, aby poutal syna do sedačky i na krátké tratě, ale doufám, že na to nepoužíváte „sukovici“ - velké hádky. Problém sukovic v manželství je, že zabijí krále i královnu. Jeden muž, který dlouhodobě udržoval doma dusno, se mi svěřil, že nejhorší okamžik v jeho životě byla hodina, kdy uviděl svou ženu stát mezi dveřmi se třemi kufry.

Stejně tak by asi nebylo příjemné kvůli sedačce a jiným podobným malichernostem uslyšet větu: „Už mě to tvý věčný hádání nebaví…“

U všech podobných názorových rozdílů je největším problémem, že se ve fungujícím vztahu jeví jako hrozně důležité, až nesnesitelné, ale jakmile začne skutečný rozpad rodiny, tak si dotyční rvou vlasy, že jim to za rozchod rozhodně nestálo.

Jinými slovy, máme co do činění s životními iluzemi, které se z jednoho břehu jeví jinak než z toho druhého. Iluze se špatně odhalují intuicí, protože to bývá právě intuice, která v těchto situacích chronicky selhává.

Kvůli těmto iluzím se v psychologii tak nějak zvykově ustálily důvody, kdy má smysl partnera opustit. To jsou případy, kdy lidé po rozchodu svého rozhodnutí nelitují, přesněji ho vnímají jako nevyhnutelné. Patří sem např. těžká drogová či alkoholová závislost, v některých případech i gamblerismus, závažné psychopatie a dlouhodobé domácí násilí. Vztahy se většinou též rozpadají u duševních poruch, jako jsou maniodepresivita či schizofrenie. Na zvážení jsou i chronické nevěry a s nimi ruku v ruce jdoucí nebezpečí nákazy pohlavními chorobami.

Tedy, rozhodně bych Vám nedoporučoval rozejít se s mužem, protože našikmo přechází ulici, nepřivazuje děti na krátkou jízdu autem a hraje si s nimi na kamarády.

Zároveň nepopírám, že v mnohém můžete mít pravdu - Váš muž má možná neodžitý konflikt z dětství. Možná si opravdu trauma s rodiči odehrává ve vztahu s Vámi. Vy mu pak nedobrovolně děláte protihráče, když se vztekáte u přechodu. To vše může být pravda, jen se kvůli tomu nevyplácí rozpálit sama sebe do běla.

Konec konců, stejně nemůžeme naše děti ochránit přede všemi nebezpečími. Stále zůstává nepopiratelné riziko, že to s nimi v nějakém ohledu špatně dopadne.

Mezi nejhorší zmrzačení, které můžete svým dětem uštědřit, patří válka o dítě. Jestliže muž s vámi soupeří již dnes, pak po případném rozchodu by možná nezbylo, než se připravit na skutečné peklo.

Doporučuji hledat smír a východiska, někdy se také ukáže, že nevyrovnané chování životního partnera se - stejně jako pubertální výkyvy - vztahuje jen k jeho určitému životnímu období.

S úctou,

Jeroným Klimeš