Citová ordinace: Nemohu dostat manžela od PC

Momentálně jsem hodně nešťastná ze svého manžela, který sedí celý den, někdy i noc u PC a hraje virtuální hry, napojený on-line na další spoluhráče.

Trvá to už několik měsíců a rodina strádá. Nevšímá si ani mne, ani dětí, práce na domě, ničeho, jen počítače. I své narozeniny u něj strávil, ač rodina pro něj nachystala oslavu. Zkouším to na něj po dobrém (vymýšlím akce, abych ho od PC dostala) i po zlém (dělám scény, vyhodila jsem mu pojistky), ale nic nezabírá. Snažím se ho před dětmi (7 a 4 roky) neshazovat, ale děti samy už jsou z té situace otrávené a s tátou přestávají počítat. Co mám dělat? Do poradny se manželovi nechce, rozvodem jsem mu zatím nepohrozila.

Vážená paní, chování Vašeho muže není jednoznačně interpretovatelné. Obecně vzato jsou dvě možnosti – buď je to nějaká reakce na Vaše manželství či rodinnou situaci, nebo je to na nich zcela nezávislé. V prvním případě je třeba si dát pozor, čím muže štvete, a toho se důsledně vyvarujte. V druhém případě si jen položte otázku, zda vůbec existuje něco, co můžete pro Váš vztah udělat, ale buď jak buď se stáváte i s dětmi jen takovými přihlížejícími otcova exodu z rodiny.

Možná by Vám mohla pomoci představa služební cesty. Muž odjel třeba do daleké Keni studovat prapodivné rypoše lysé a Vy si musíte v Čechách poradit s dětmi po svém. Zbyl Vám po něm obrázek u počítače, možná občas utrousí „ahoj“ po telefonu… To je, pravda, hrozné, ale co jiného můžete teď dělat? Předpokládám, že jste už vyzkoušela všechny své fígle a že nic nezabírá.

Říkáte, že ten stav trvá pár měsíců. Počkal bych tedy ještě několik měsíců, řekněme do roka, zda se situace nějak sama nevyvrbí.

Pak bych došel do nějaké poradny, kde se zabývají počítačovou závislostí. Nelátková závislost na počítačových hrách skutečně existuje.

Otázka je, zda se jedná o skutečnou závislost na počítačových hrách, protože velmi podobně se chovají partneři, kteří si na internetu např. našli novou partnerku. Popřípadě ti, kdo by nejraději vypadli z rodiny ven, ale nemají sílu to nahlas vyslovit. Vlastně by chtěli, aby je partnerka sama vyhodila.

V těchto případech ať Vás ani nenapadne tento návrh vyslovit za něj. Jen byste se stala spolupachatelem při zabití Vašeho vztahu.

Děti máte malé. Je pořád lepší, když je táta zahrabaný u počítače, kde nic nedělá, než abychom tu měli krásně vykvetlou válku o děti, o střídavou výchovu atd. Tato situace není ničím ve srovnání s peklem, které panuje při rozchodech. Je lepší manžela dvanáct let pasivně trpět u počítače, než s ním dvanáct let válčit po soudech, handrkovat se o výživné a dělat si naschvály. Zatím hraje střílečky na monitoru, po rozvodu je začne hrát s Vámi.

Občas se v životě dostáváme do situací, kdy se necítíme dobře, a přesto objektivně nemůžeme udělat žádnou akci, která by náš život zlepšila. V takových chvílích nás ovšem trvale sužuje pokušení udělat cokoli. Neustále nás napadají úvahy: Což takhle zkusit toto či tamto… V podobné situaci bývají velice často lékaři – pomoci nemohou, ale to není důvod vykazovat aktivitu jen pro aktivitu, jen tak cvičně pacientovi sebrat ledvinu či pustit žilou.

Ve Vaší situaci to budou neustále úvahy typu: neměla bych se s ním rozvést? Předpokládám, že ve Vašem životě není nikdo třetí. Vy jste jen v nezáviděníhodné situaci, kdy nemůžete dělat nic než pokračovat v tom, co již děláte, a to na předem neurčenou dobu. Existuje pár úvah, které Vám mohou přinést úlevu v této trudné chvíli.

Představte si, že jste v lodi, do které prosakuje voda, a vy ji musíte neustále vylévat. Ani zde není rozumné skákat bezhlavě do moře, když nemáte nic lepšího. Samozřejmě, když Vám u loďky zastaví elegantní jachta nebo spolehlivý škuner, pak se mě už na názor ptát nebudete.

Zkuste si vyjádřit v procentech, kolik Vašich partnerských rodinných potřeb muž skutečně uspokojuje? I když je polomrtvý psychicky a sociálně, přesto určité úkony doma asi vykonává. Například nehovoříte o tom, jak moc je nepoužitelný i v intimním soužití. Uvědomte si, že i když dává třeba jen 20 % z toho, co potřebujete, tak těch 20 % máte stále zadarmo. Ano, je to málo, ale pořád lepší než nic nebo válka při rozvodu. I kdyby jen občas pohlídal to čtyřleté dítě, tak je to zadarmo. Nemusíte shánět hlídání jako po rozchodu.

Rozchodem bych proto nehrozil do té doby, dokud byste opravdu celým srdcem netoužila ho fakticky zrealizovat. Nevyhrožujte rozchodem, dokud máte pocit, že muže stále ještě máte nějak ráda. Raději ho berte jako jakýsi suvenýr z cest, nostalgickou vzpomínku na doby dávno minulé, a nechejte ho hnít v koutě.

Když je mi líto vyhodit nějakou věc, ke které mám citovou vazbu, tak ji strčím do krabice a nechám uležet ve sklepě či ve skříni. Za pár let tu krabici projdu a zredukuji ji na 10 %, prostě věci časem přestávají být citově obsazené. Alespoň mně nedělá dobře se od nich odsekávat násilím. Stejnou taktiku bych použil u muže. Nechejte ho v koutě, až se z něj třeba za 12 let stane bezcenný kus nábytku. Do té doby se snažte na něj nereagovat.

S úctou ~ Jeroným Klimeš