Mimovolní seznámení

Viktor coby manažer maká jak za kapitalismu volné soutěže, tedy deset i více hodin denně. Se ženou a rodinou se vidí tak hodinu denně, ale stejně je k večeru tak sedřený, že spíš jen tupě zírá. Naproti tomu v práci sedí v kanceláři s Jitkou. Zprvu mu byla Jitka naprosto ukradená, ani se mu nijak zvlášť nelíbila, ale to se mělo změnit. Každý den ráno hodinu odbavují e-maily, pak si dají kafe a popovídají si. Pak je porada, kterou spolu zdrbnou na obědě. Najednou Viktor zjišťuje, že když je mu smutno, tak mu jako první do hlavy vleze Jitka, a ne jeho vlastní žena. Není divu, vždyť s Jitkou tráví osm hodin denně a se ženou aktivně tak nanejvýš půl hodiny. Jednoho odpoledne už lezlo papírování Viktorovi na mozek. Tak obešel stůl, nakoukl Jitce přes rameno: „To je otrava, co?“ a pohladil ji po vlasech. Jitka se na něj usmála, on ji políbil a zbytek pracovní doby strávili sexem pod stolem. Ještě že šla kancelář zevnitř zamknout!

Jitka to má podobně. Ani té se Viktor nelíbil, navíc byl zadaný, takže ji ani nenapadlo, že by s ním mohla něco mít. Ona vůbec měla problém se seznámit. Na normálních chlapech jí vadilo, že jim jde jen o sex, takže až na nějaký trapný pokus neměla žádnou praktickou sexuální zkušenost. S Viktorem byla ale v jedné kanceláři každý den, tak nějak ho lépe poznala a probírala s ním problémy s jeho ženou. On o ní také věděl i to, co by snad ani vědět neměl… Takto nějak se v ní probudil cit, který si sama nepřála – přece nikdy nechtěla přebírat jiné ženě tátu od rodiny. Jenže co má dělat. Je jí 34 a toto je první muž, kterého skutečně miluje, kterému byla schopna se otevřít.

Varovný signál: přesun záchytné osoby

Viktor s Jitkou jsou příkladem mimovolního seznámení, které ani jeden z nich nechtěli, a přesto, přesněji právě proto vzniklo. Pokud se chceme vyhnout takovým seznámením, je třeba, aby všechny strany byly opatrné a dodržovaly vztahovou kázeň.

Viktor musí být velmi obezřetný, aby neustále uspokojoval své partnerské potřeby přes svou manželku a rodině obětoval více ze své kariéry. Jakmile zpozoruje, že se mu přesouvá záchytná fantazijní osoba z manželky na Jitku, to znamená, že mimovolně začíná snít o Jitce, tak musí udělat něco doma v rodině anebo požádat šéfa, aby ho přeřadil do jiné kanceláře, na jiné místo ap.

Tento přesun fantazijní postavy často spustí sexuální abstinence s manželkou, tedy i ta by si měla dvakrát rozmyslet, než doma típne sex, protože se jí nechce či je „sedřená“ z dětí. Z případného rozchodu totiž bude sedřená stokrát tolik.

Jitka si musí uvědomit, že Viktor je dnes zralý otec rodiny a působí na ni mnohem lépe, než když byl v jejím věku. Jinými slovy – ona již léta kontinuálně odmítá mnoho kluků, kteří v budoucnu budou jako Viktor. Bohužel ona v nich není schopna Viktora vidět, protože hodnotí potenciální partnery nevědomými filtry.

Nevědomé filtry

Jak funguje nevědomý partnerský filtr, bylo dobře vidět ve známém filmu Pelíšky. Dcera autoritativního a málo flexibilního otce (ztělesnil ho Jiří Kodet) nemůže začít chodit se synem lampasáka, protože jednak to nebyl prvoplánový krasavec, ale hlavně byl více flexibilní než ona. Ona si nemůže pomoci – dokud nepocítí návaly lásky, nebude mít subjektivní jistotu a do té doby nemůže nic dělat. Syn lampasáka ji ale chtěl nosit na rukou. To byl pravý opak toho, po čem ona toužila, proto ho byla schopna brát jen jako kamaráda či bráchu. Měla potřebu obdivně hledět na toho, kdo jí neustále unikal, protože tím dráždil její potřebu přiblížení a díky tomu ona subjektivně věděla, že miluje hezouna, o kterého však neustále přicházela.

Zkrátka aby se mohla zamilovat, potřebovala, aby její partner byl méně flexibilní než ona. Jenže si tím nevědomě „naskakovala“ na neúspěch v opravdovém vztahu – „vrabec v hrsti“ vypadal nezajímavě, jenže věčně „honit holuba na střeše“ nikomu trvale partnerské štěstí nepřinese.

Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.

Autor studoval hydrogeologii na Přírodovědecké fakultě UK a psychologii na Filozofické fakultě UK a na University of Texas. Přednáší psychologii pro zahraniční studenty a věnuje se vlastní poradenské a terapeutické praxi. Je autorem knih Partneři a rozchody a Psycholog a jeho svědectví o Kristu.