Co chybí v příručkách o sexu?

Materiály pro sexuální výchovu, publikace, z nichž by mohli vycházet rodiče a které by si případně mohly číst děti, budou vždy narážet na ideologické rozpory, které znemožňují vytvoření společné koncepce. Kromě toho ale existuje spousta praktických, otázek, na které nedává odpověd žádná z nich…

Co by se mělo dětem vykládat o sexu a v jakém věku? V jednom článku jsem vyjádřil, myslím, hodně kompromisní návrh, že bychom děti měli odrazovat od sexu s těmi partery, kde to nevypadá alespoň na roční vztah. Následkem bylo, že jsem byl pokousán z obou stran. Podle jedněch patřím coby odpůrce zážitkového sexu mezi bigotní katolíky, což by mi možná i lichotilo, ale bohužel plísněn jsem byl i těmi z druhého břehu za to, že schvaluji předmanželský sex. Co tedy napsat do případné příručky, když není možné najít oboustranně přijatelný kompromis ani v takové banalitě, jako je otázka začátku sexuálního života?

Co se nedozvíte o pornu

Navrhuji například praktické doporučení, jak reagovat, když si přišlo čtrnáctileté dítě se svými spolužáky pustit domů pornokazetu. Zavřeli se do pokojíčku a teď se k nim dobývá navíc čtyřletý sourozenec a brečí za dveřmi, že chce taky dovnitř. Existuje vůbec porno přijatelné pro děti? Může se dospívající kluk dívat na porno s tátou? Do kolika let je sexuálním zanedbáním, či dokonce zneužitím, když se dítě dívá s rodiči na porno? Jak reagovat na to, že dítě přistihne rodiče při souloži a vnímá soulož jako domácí násilí - tatínek trápí maminku? Co dělat, když si učitelka stěžuje, že dítě onanuje pod lavicí? Co mám citlivě říci dospívajícímu dítěti, když gauč v obýváku před přehrávačem s televizí je porůznu poonanován? Problém je především v konfliktech: rodičovská autorita, autonomnost rodičovského domu versus sexuální svoboda a rodící se autonomie dospívajícího dítěte.

Chybí varování před sexuálním zneužíváním a znásilněním

Příručky popisují funkci pěnovitých těles v penisu při erekci, ale nenapíší, že erekci provází nárůst touhy po sexuálním styku a snižuje se schopnost sebeovládání. Tato touha může být nebezpečná nejen pro děti, ale i pro dospělé ženy. Proto jsou muži, jejichž erekci by dívka nikdy neměla vidět, přesněji řečeno, které by nikdy neměla vidět ani nahé: především učitelé, nadřízení v různých zaměstnáních či brigádách, neznámí muži na veřejnosti, kněží ap.

Vidět nahé rodiče je zkušenost, kterou mají jen některé děti. Sama o sobě je asi neškodná, a proto ji můžeme v mladším školním věku tolerovat podobně jako koupání s nahými rodiči. Naproti tomu děti by neměly vídávat otce se ztopořeným penisem. Rovněž chybí konstatování, že děti si nemají hrát s přirozením svých rodičů, k čemuž mají sklony děti v těch rodinách, kde nahota není tabu. Stejně tak „na doktora“ si mohou v rozumné míře hrát děti, ale rozhodně ne dospělí s dětmi.

Chybí často naprosto běžná doporučení pro mladé dívky. Především že se sexuální touhou mužů není radno si moc zahrávat. Mužům se sice klade na srdce, aby měli svou touhu pod kontrolou a respektovali ženino ne, jakkoli jsou vzrušení. Ale samozřejmě je to jen zbožné přání, praxe je jiná. Proto při sexuální výchově by se mělo klást na srdce mladým, že by neměli sahat na přirození nikoho, s kým nemají trvalý vztah. Stejně tak nikoho cizího, koho nepovažují za svého dlouhodobého partnera, by neměli nechat se dotýkat jejich erotogenních zón. Na místě je opatrnost - nedoporučovat vstupování do bytů cizích lidí, zejména dívky by měly být ostražité před byty cizích, osamělých mužů.

Mnoho mladých dívek se rádo baví koketováním. Líbí se jim výrazné reakce mužů na jejich vyzývavé chování. To samo o sobě není závadné, ale jsou situace, kde je dobré si to dvakrát rozmyslet.

Příručky většinou opomíjejí rady dívkám, jak postupovat v případě znásilnění. Běžná reakce totiž je jít domů, omýt se a znásilnění oznámit na nátlak rodiny třeba až za týden. Správný postup je ale opačný - dívka má jít na polici bohužel v tom neutěšeném stavu, v jakém je právě po činu. Stejně tak by příručka měla obsahovat doporučení, co se má dělat při běžné situaci, kdy policisté dívce implantují vinu za znásilnění: „Nemáš chodit po nocích sama!“

Sexuální příručky pro školáky se vyznačují buď tím, že jsou anatomicky technicistní, nebo prezentují sex jako neškodnou oblast naprosté svobody a nekončících romantických požitků. Bohužel chybí jim zemitá realističnost partnerských vztahů.

Sice je hezké, že se dětem v příručkách říká, že homosexualita je normální, ale děti potřebují především rozřešit vlastní pochyby: „Zdál se mi erotický sen a byl v něm nahý muž. Jsem, nebo nejsem buzna?“ Odpovědi typu: „Vždyť je to jedno, všechno je normální!“ děti ani jejich rodiče opravdu neuspokojí.

Záludnost prodejného sexu

Po filmech á la Pretty woman se mezi mladými často setkáme s naivním přesvědčením, že by bylo fajn si sexem vydělávat. Dívky mají lákavou představu, že si budou držet vybranou klientelu. Jenže stávající praxe, jak mi barvitě líčí klienti, je jiná. V posledních letech prudce narůstá nabídka prodejného sexu, takže podle pravidel mikroekonomie jde jeho cena dolů. Dívky si tedy tolik nevydělají, ale hlavně musí brát vše, co se jim nabídne. Což je často pořádný hnus. Největší problém je však s tímto řemeslem přestat a být následně schopná stabilního partnerského vztahu. Ani to se ovšem nedočtete.

Neplodnost, potraty a antikoncepce

Příručky sexuální výchovy by nepochybně měly varovat před metlou moderního rodičovství, kterou je neplodnost. Přes veškeré úspěchy lékařské vědy trvalá neplodnost postihuje stále narůstající procento párů. Záludnost antikoncepce není v tom, že může být zdravotně závadná, ale že lidi tak dlouho oddalují početí dětí, dokud nebudou optimální podmínky, až zjišťují, že jim ujel vlak a že se jim rozpadají dříve krásné vztahy jen proto, že jsou přechozené.

Ani v jedné sexuální příručce, kterou jsem četl, se neuváděla možnost darování dítěte do adopce jako jedno z východisek z nechtěného těhotenství, a to i přes alarmující demografi cký pokles naší populace a fakt, že mnoho neplodných rodičů marně čeká na dítě, kterému by mohli nabídnout veškerou svou lásku a péči. Hlavní překážkou této praxe v dnešní době je především veřejné mínění. Veřejnost odsuzuje víc matku, která dala dítě do adopce, než tu, která šla na potrat.

Bylo pro mě zklamáním, že žádná ze sexuálních příruček neuváděla jedinou ukázku postabortivního syndromu.

Moc elektronických médií

Na internetu neexistuje soukromí - i když rozesněné dívky sedí doma v pokojíčku v růžovoučkém pyžamku, měly by na internetu vystupovat tak, jako by stály na náměstí plném lidí. Dívky často ani nenapadne, že po rozchodech jejich erotické fotky, které dělaly z lásky k partnerovi, začínají nezadržitelně kolovat po internetu jako pomsta za rozchod. Děti nepočítají s tím, že důvěrnosti, které zveřejňují svým „přátelům“ na Facebooku budou hodně kriticky číst jednou třeba i jejich zaměstnavatelé. Zkrátka existuje internetová stopa a s rostoucí vzdáleností od zdroje a s časem od vzniku se informace nezamlžují a nemizí.

Jeden otec chtěl s dcerou probrat nějaký průšvih ve škole. Začal proslov, načež se jeho třináctiletá kopretina zvedla, vzala svůj mobil a ukázala mu prsa jeho sekretářky, se kterou měl poměr: „Ty mi tak můžeš něco říkat!“ pravila s přehledem. Co dělat, když otcovské sebevědomí a mužská sebejistota je rázem hluboko pod nulou? Odplazit se jak zbitý pes? Jaké má „páky“ vůči dceři, která se chová jako slon v porcelánu a ve skutečnosti vůbec netuší, co máma s tátou řeší?

Poučujme děti o tom, co skutečně budou řešit

Děti bychom měli především připravovat na realitu dnešních partnerských vztahů. Nasazovat prezervativ na bidlo a podávat dětem ruku navlečenou v prezervativu - jak nám to navrhují příručky ministerstva školství - je pro budoucí život našich dětí asi tak smysluplná zábava, jako napouštět šprcky vodou a házet je z okna po kolemjdoucích.

Autor studoval hydrogeologii na Přírodovědecké fakultě UK a psychologii na Filozofi cké fak fakultě UK a na University of Texas. fak Př Přednáší psychologii pro zahraniční s studenty a věnuje se vlastní poradenské a terapeutické praxi.