Je stud špatný?

Představte si, že ještě existují zaostalé kraje, kde ženu k lékaři doprovází manžel, otec nebo bratr. Někteří divoši dokonce požadují, aby jejich ženy byly léčeny, respektive prohlíženy, jen osobami ženského pohlaví. Takové zpátečnictví až vyráží dech. A česká společnost je pokroková, až je jednomu hanba. Nedávno se stát rozhodl zbavit naše děti jednou provždy falešného studu a vymyslel jedinečný postup – zavede do škol sexuální výchovu. Ovšem pozor, nejedná se o žádné prasárny, ale o kultivaci mezilidských vztahů a o výuku k odpovědnosti! Provede se to tak, že si pan učitel zahraje s třídou puberťáků didakticky vytuněnou flašku, která se jmenuje Kompot. Děti se konečně naučí, že mít chlupy, onanovat, menstruovat a souložit je nejen normální (což do té doby bezesporu netušily), ale dokonce je normální o tom normálně mluvit. A je vystaráno – nová generace se přestane stydět za přirozenost a mezilidské vztahy budou navždy kultivovány. Sice je normální onanovat, normální je o masturbaci mluvit, ale je skutečně normální říkat komukoliv „já to dělám takhle“? Když se dívka stydí hovořit před svými pubertálními spolužáky a přezrálým učitelem o tom, zda a jak menstruuje, tak je nenormální a je třeba ji „převychovat“? Ačkoliv víme, že mluvit neznamená (většinou) činit, přesto si nebudeme plést osvětu s nestoudností – to může jenom tupý šmírák nebo opravdu hodně vyhořelý sexuolog. Tento mnohými zcela nereflektovaný posun od tématu k osobě ukazuje, jakých předsudků stát využívá, aby děti naučil, že privátní sféra je mýtus a autority mají právo vědět všechno.

Falešná přirozenost?

Už jezuiti naznali, že nejdůležitější pro formování lidské bytosti je prvních sedm let života, a ti ostatní se zase všechno, co opravdu potřebují znát, naučili v mateřské školce. Z tohoto úhlu pohledu je čtrnáctiletý člověk již hotový. Zda bude svá trápení řešit excesivním střídáním sexuálních partnerů, zda bude vědomě riskovat nakažení smrtelnou chorobou, zda bude vytvářet nesnesitelná partnerská pnutí, zda považuje cool sex za přijatelný, či bude souložit jen v manželství, na to všechno je už zaděláno tím, jaký se narodil, v čem celé roky vyrůstal a jak to zpracoval. Neexistuje, jak by ho mohla hodina vyučování týdně „vychovat“. Tak o co vlastně jde? O totalitu falešné přirozenosti, která bojuje proti přirozenému studu a intimitě.

„Dobré úmysly“ školní sexuální výchovy ovšem nepřicházejí ze vzduchoprázdna. Odráží se v ní hezká rodičovská touha vnímat děti jako nevinné asexuální bytosti, které je možné v pravý čas „naučit“ co a jak, tedy k jejich andělské bytosti přilepit nějaké momentálně vyhovující sexuální paradigma, jehož strukturu si lze snadno a rychle osvojit nastudováním určitých informací technického charakteru. Panuje všeobecná shoda, že tyto „in“ informace jsou „pravda“ – ta se sice čas od času mění (třeba v pojetí toho, co je normální, co je trestné, co je vhodné a co je správné), ale to nevadí. Všechny tyto bezesporu důležité a prospěšné vědomosti lze dětem předat při věcně vedených hodinách prvouky, přírodovědy, případně občanské nauky.

Nestyďme se za stud

Velice módní názor je, že stydět se o něčem mluvit znamená stydět se za to. Když se žák odmítne účastnit dobrovolné hodiny sexuální výchovy, protože je mu z mnoha velice podstatných důvodů žinantní pokonverzovat s panem učitelem o tom, zda a jak onanuje, tak tím vlastně dokazuje své přesvědčení, že na onanii je něco špatného. Když dítě odmítne rodičům sdělit, kde bylo a co tam dělalo, je obviněno ze lži a zrady. Mlčení je vydáváno za zatloukání.

To je hrubý omyl – považovat některá témata za absolutně privátní (stejně jako některé části těla či činnosti), je více než normální. Intimní témata jsou přímo pověstná tím, že bývají vinami zatížena, jenže: nemusí to nutně vadit, a odpreparovat přirozený ochranný stud od škodlivé viny žádný učitel ani rodič neumí a hlavně – nemá na to absolutně žádné právo.

A co rodiče?

Mnozí chytráci argumentují tím, že pan učitel musí vychovávat, protože se rodiče s dětmi stydí mluvit. Ano, děti a rodiče spolu nemluví o mnoha věcech, ale kdopak rozpozná nedůvěru od přirozeného odstupu a úcty mezi generacemi? Cožpak to, že někdo nerozebírá u večeře druhy antikoncepce, znamená, že rezignoval na výchovu k odpovědnosti? Každé dítě je jiné, každý rodič je jiný, každý rodičovský pár je jiný – vymýšlet jakékoliv poučovací mustry je absurdní. Vidím nezralou maminku, která si jako „nejlepší kamarádka“ chce s dcerkou pošpitat co a jak. Slyším rozpačitého inženýrského tatínka, jehož milovaná holčička právě začala menstruovat, jak zoufale věcně komentuje „přirozenou“ situaci, neboť moderní doba mu velí vyjádřit se. Možná se děti ani nechtějí nechat „poučit“ od rodičů žijících od rozvodu k rozvodu – co by se taky mohly dozvědět o vzájemné úctě a odpovědnosti?.

Intimita se vyvíjí

Sice se rodíme nazí, ale nazí neumíráme. Od absolutního splývání s vnitřkem matčina těla přes bezmocné odevzdání totální péči se postupně odpoutáváme, nabalujeme na sebe další a další vrstvy, skutečné i symbolické. Z naprosté a nezbytné intimity ve vztahu s rodiči vrůstáme do studu a do skrupulí, naučíme se brát ohledy na sebe i na ostatní a získáme intimitu novou, jejíž pravidla jsou podmíněna kulturou a rodinou. To, že se rodiče snaží sexualitu svých děti všelijak ignorovat, napravovat a usměrňovat, je normální. Někdo to dělá líp, někdo hůř, ale koneckonců rodiče jsou ti, kteří se s dětmi mažou, mají je rádi a jsou za ně zodpovědní před státem i Bohem.

Jenže stát se nemůže spolehnout, stát musí kontrolovat. Nechává si radit odborníky všeho druhu, a ti si na naše děti brousí zuby. Je třeba vstoupit s dobrou radou a narušit intimitu mezi rodiči a dětmi, je nutné rozumně a odborně pojmout privátní sféru každého z nás. V internetových diskusích s úžasem čtu, kolik žen rezignovalo na svou ženskost, a dokonce si samy sebe váží za to, že jim nevadí, když jim cizí lidé zcela bezdůvodně a bez jakékoliv elementární úcty koukají mezi nohy, když nasazují život pro své dítě. Zubaři nám zcela vážně radí „dočišťovat dětem zuby“ – a nemají na mysli batolata, ale školáky. Opravdu stojí méně zubních kazů za neuvěřitelné nabourání intimity zásadního tělního otvoru?

Ačkoliv je společnost tak úzkostná, že je pomalu nevhodné vyfotit nahé miminko, z nějakých důvodů se málokdo pozastavuje nad tím, že jsou děti „v zájmu zdraví“ a z rozkazu státu pravidelně svlékány, osahávány, je do nich pícháno kovovými předměty a jsou do nich vpouštěny cizorodé látky (toto není filipika proti očkování, jen prosté pojmenování). Jídlo se změnilo na nebezpečnou směs alergenů a prázdných kalorií a matky uvěřily, že mohou svoje děti láskyplně připraveným pokrmem otrávit. Mezi matku a dítě vstoupil výživový poradce. Kde je intimita nejužšího vztahu, kde je víra maminek v to, že se dokážou o své děti postarat a dát jim to nejlepší? Až tyto děti vyrostou, pan učitel to při sexuální výchově dorazí a naučí je, že trvat na privátních tématech, oblastech, činnostech a částech těla je zpozdilé, nezdravé, nerozumné, směšné, možná dokonce bigotní a protistátní.

(Článek byl napsán v roce 2012, pozn. redakce)