Odkud se dovídáme o sexualitě

Sexuální výchova se v posledních letech stala často diskutovaným tématem. Její odpůrci tvrdí, že je neúčinná, příp. že je zodpovědná za dřívější zahajování sexuálního života mladých lidí. Naopak výzkumy potvrzují, že sexuální výchova spíše oddaluje věk prvního pohlavního styku, vede ke zvýšenému užívání antikoncepce a dodržování zásad bezpečného sexu, k tolerantnějším sexuálním postojům a ke snížení pocitů viny v souvislosti se sexualitou.

Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina ze Sexuologického ústavu 1. LF UK v Praze se ve své nové studii zaměřili na otázku, odkud obyvatelé Česka získávají informace o sexualitě. Jedná se o první domácí studii mapující hlavní zdroje informací o sexualitě u reprezentativního souboru české populace.

Anonymním dotazníkovým šetřením u reprezentativního vzorku obyvatel Česka starších 15 let (862 mužů a 857 žen) byly zjišťovány hlavní zdroje sexuální informovanosti. Výsledky lze shrnout takto:

1. U české populace jsou nejvýznamnějším zdrojem informací o sexualitě vrstevníci. Rodina a škola přitom neplní svou roli dostatečně.

2. Z hlediska rozdílů mezi pohlavími je zjevné, že více žen než mužů získává informace v rodině a ve škole a naopak více mužů mezi vrstevníky.

3. Při rozdělení souboru dle jednotlivých věkových kategorií svědčí mezigenerační srovnání o pozitivních trendech – data prokazují postupné zvyšování významu rodinné a školní sexuální výchovy a snižování významu vrstevníků jako převažujícího zdroje informací. Současně se u nejmladších věkových skupin obyvatelstva zvyšuje i informační význam audiovizuálních a tištěných médií.