O sexuální výchově

Teď, když diskuze utichla, je i příležitost trochu shrnout psychologické poznatky na dané téma.

Ukázalo se, že je lépe mluvit o přípravě na rodičovství než jen o samotné sexuální výchově. Tato příprava má tři podstatné složky, které můžeme označit heslovitě jako – vztah – vzor – poučení. „Vztah“ znamená citové naladění dítěte a je věcí rodinného života. V rodině se dítě od základu učí přijímat druhé lidi, mít k nim důvěru, umět dávat a přijímat – zkrátka mít rád. To také znamená, že dítě v rodině vždycky v základech sexuálně vychováváme – málo, hodně, dobře, špatně, plánovitě, příležitostně, ale vždycky nějak.

Druhá rovina je rovina vzorů. Lidé v rodině poskytují dítěti citovou jistotu. V nich poznává, že je svět „mužský“ (otcovský) a svět „ženský“ (mateřský). Poznává, jak se jedni k druhým chovají, jak se usmívají, jak se zdraví, líbají, objímají, jak si projevují přízeň a něžnost – ale i jak se na sebe zlobí a jak se usmiřují – a ovšem i jak o sexuálních věcech mluví a co schvalují a co nikoliv. Takovéto vzory chování dítě od „svých lidí“ prostě přebírá a podle nich bude jednou formovat chování své.

Konečně rovina poučení, vědomostí, znalostí, technik a návodů je asi nejsnazší k pochopení i k naplnění. Ta může být věcí rodiny, ale také školy, protože na tento způsob vzdělávání je škola takzvaně stavěná. A je-li všechno na dvou předchozích rovinách v pořádku, je ta třetí jen jejich logickým doplňkem. Takže – jaképak rozhořčené debaty!