Skryté myšlenky podváděného partnera

Vzájemná pomoc, sounáležitost a citová podpora bývá tím, co člověk od svých nejbližších nejčastěji očekává. Potřebujeme je už od nejútlejšího dětství a zpravidla každý míváme nějakou svoji „záchytnou osobu“, od níž ve chvílích frustrace a krize očekáváme pomoc. Pro děti je jí rodič, proto v úzkých volají: „Mamííí, tatííí.“ U dospělých se touto postavou stává zpravidla partner nebo ten, do koho je dotyčný právě zamilován. Tím však nejsou možnosti zdaleka vyčerpány, záchytnou osobou může být třeba Bůh. Tento „pomocník“ nebývá vždycky v kritické situaci fyzicky přítomen, mnohým lidem však dokáže pomoci už to, že si jej ve své mysli dokáží v pravou chvíli aktivovat jako fantazijní postavu.

Vědomí, že za mnou „můj člověk“ stojí, ovšem nemusí zabrat vždycky. Jakmile tato postava nepřinese očekávané uspokojení, člověk se začne tázat, proč. Vysvětlení jsou různá, ale někteří podvádění lidé mohou mít po ruce jen jediné: „Protože je u milenky/milence!“

Přestože se ve své praxi častěji setkávám s příběhy podváděných žen, modelová situace funguje stejně i v případě, že podváděným je muž. Tato reakce je pohlavně neutrální a objevuje se u heterosexuálů i homosexuálů. Samozřejmě že tímto způsobem neuvažují všichni, ale pokud se takové představy objeví, mají tendenci se neúprosně vracet.

„Jsem na všechno sama, on je u milenky!“ V tu chvíli má podváděná manželka v hlavě aktivovány dvě fantazijní postavy - svého muže a jeho milenku. A najednou se jí zdá, že vše, po čem ona sama touží, se právě v té chvíli dostává v míře vrchovaté někomu jinému - milence. Dokonce se může objevit jakýsi pákový efekt: Čím více já trpím, tím více mám pocit, že je ona šťastná, protože ona dostává od mého muže to, co mi teď chybí. Jakmile se žena dostane do tohoto stereotypu uvažování, často ve chvílích špatné nálady představa manžela s milenkou naskakuje automaticky.

Pákový efekt ale nevzniká v opačném případě. Když je žena spokojená, nemá pocit, že by milenka byla symetricky nešťastná, protože v tomto případě se fantazijní milenka v její hlavě vůbec neprobudí. Je tedy užitečné klientkám ukázat symbolickou rovnici: fantazijní milenku viděti, rovná se býti frustrován.

Má-li taková manželka znovu najít vnitřní klid, měla by se naučit neválčit se svými fantazijními postavami. Fantazijní milenka je produkt její hlavy a každý útok na ni je vlastně útokem na sebe samu. Je tedy třeba rozlišovat milenku reálnou od té, která se objevuje ve vlastních trýznivých myšlenkách.

Fantazijní postavy mívají navíc lví podíl na paranoidním myšlení. Když žena trpí, vybavuje si postupně fantazijního manžela a pak jeho milenku a začíná mít pocit, že „oni přece musejí vidět, jak trpím. Jak se na to mohou dívat?! Nemají snad srdce? To mi dělají naschvál!“

Denní cyklus a psychická vzdálenost

Pákový efekt bohužel nejde úplně vypnout. Nemůžeme zabránit tomu, aby se nám občas po partnerovi nezastesklo, nebo abychom se nedostali do situace, kdy nepřítomného či nefunkčního partnera opravdu potřebujeme.

Zajímavá je i souvislost mezi chováním fantazijních postav a aktivací organismu v průběhu denního cyklu. V mysli se tyto postavy častěji objevují zpravidla odpoledne a k večeru, kdy má člověk potřebu snižovat psychickou vzdálenost vůči svým blízkým. Všimli jste si, že unavené malé děti k večeru také častěji posedávají v blízkosti rodičů, různě po nich lezou? I v nočních podnicích se lidé sbližují s rostoucí únavou. Když reálný člověk není po ruce, musí ho zastoupit jeho fantazijní postava.

Jedna moje klientka byla například zvyklá zavolat muži vždy kolem čtvrté hodiny před odchodem z práce. Poté, co odhalila jeho nevěru, mu samozřejmě nezavolá, ale to nijak neoslabí její odpolední potřebu sblížení. Místo reálného rozhovoru tak pákovým efektem do její hlavy napochoduje nejprve proradný manžel a za ním v těsném sledu šťastná milenka. Následuje fantazijní samomluva, při které se tisíckrát dokola přehrávají urážky z minula. Nešťastná žena má pocit, že se jen vysmívají její bolesti. Fantazijní hádka končí naprostým vyčerpáním klientky, eventuálně telefonátem - buď nic netušícímu manželovi, kterému je z čistého nebe vynadáno, nebo někdy též psychologovi, aby něco na manžela vymyslel.

Proto se při podobných telefonátech nejprve klientky ptám: „Co jste si v hlavě přehrávala půl hodiny před tím, než jste mi zavolala?“ Následně se snažím zastavit tyto marné a škodlivé pokusy manipulovat s fantazijními postavami.

Princip sdílené frustrace

Když jdou dva do hor, nerozloží si náklad podle hmotnosti půl na půl. Za spravedlivé dělení se podle sociální směny považuje takové, při kterém jsou na vrcholu hory oba stejně unaveni, stejně frustrováni. Míra frustrace odpovídá schopnostem v té či oné oblasti. Princip sdí lené frustrace můžeme popsat:

Tendenci rozložit si úkoly a stresující faktory tak, aby průběžně či v cí li byli všichni přibližně stejně unavení či frustrovaní, lidé zpravidla uplatňují i v dalších oblastech života, například při výchově dětí. Dělba práce všech povinností (kdo co bude dělat) se určuje tak, aby suma frustrací všech účastníků byla na konci projektu co možná nejmenší. Proto třeba muž opravuje střechu a žena myje nádobí - naopak by mohl být součet obou frustrací větší. Problémy při dělení práce má ten, který se cítí být v nevýhodě.

Ve funkčním páru „mysl podváděného partnera“ nefunguje. Když si unavená žena vybaví svého muže, pomyslí si většinou, že je toho na ní sice dost, ale i on se snaží a nemá to vždycky snadné. Pákový efekt tuto rovnováhu sdí lených frustrací naprosto rozbije: „Když já trpím, ti dva si užívají?! Proč zrovna já bych se měla strhat?!“ Cítí se v nevýhodě a na nevěrného muže tlačí spoustu práce: „Když má dost času na milenky, má taky čas udělat i tohle…“

Postižená žena porovnává pociťovanou bolest s mírou „pokání“, kterou u muže vidí. Má pocit, že rovnováha chybí, že jemu je to jedno, že celou záležitost odbyl jednoslovně: „Promiň.“

Chvíli se sice snažil, ale přes všechny sliby se za čas jeho chování i podíl na domácnosti vrátily do starých kolejí. Pokud se však manželé rozhodnou spolu zůstat, musí trestání partnera jednou skončit, i když si partnerka odnáší trvalý šrám. Intimní život může být „za trest“ přerušen na měsíc či dva, ale ne na rok či déle.

Následky nevěry musí odčinit obě strany

Relativně častým nešvarem v partnerství je sklon k vyčítání minulých prohřešků při jakékoli frustraci. Vyčítající manželka si neuvědomuje, že ten druhý žije v podstatě sám s pocitem ohromného, nesplatitelného dluhu vůči ní. Tato vnitřní samota potom násobí atraktivitu jiných žen ve srovnání s vlastní partnerkou. U podváděných mužů se narušení principu sdí lené frustrace projevuje obdobně, jen má sexualizovanější podobu: „Když může souložit s Karlem, tak proč by mi nemohla udělat orální sex? Něco za něco.“

Bohužel z otázky, na kom leží vina, se nedá odvodit míra odčiňování. Přemrštěné trestání nevěrného partnera mívá často právě opačný efekt. Místo aby zabránilo opakování nevěry, spíše roztáčí tento kolotoč - nevěra, trestání, samota, nevěra atd.

Faktická nevěra může trvat pár týdnů, ale fantazijní postavička milenky je těžko vykořenitelný plevel a úspěšně přežívá celá léta, protože ji lehce aktivuje jakákoli frustrace podvedeného partnera.

Na jejím odbourávání musejí společně pracovat oba partneři. Podvedená strana si musí neustále uvědomovat, že nikdo jiný na světě nemůže zastavit vybavující se fantazijní postavičku milenky než ona sama. Je to kruté, ale postižená je ona a pro budoucí fungování jejího vztahu je škodlivé neustále druhé straně připomínat staré hříchy.

Podvádějící partner musí přestat podvádět, být čitelný ve svých akcích a přestat lhát a mlžit. Tím, že přestane mít máslo na hlavě, bude lépe schopen rozlišit, kdy má pravdu on a kdy podvedený partner už začíná přehánět a sám překračuje meze slušného chování. Tato vnitřní poctivost je pak základem pevného sebepojetí a schopnosti definovat si hranice vůči druhému partnerovi.

Každopádně společnou prací z obou stran a při znalosti popsaných mechanismů se dá syndrom mysli podváděného partnera časem oslabit na únosnou míru a žít dál relativně spokojeným partnerským životem.

Autor je psycholog, vyučuje zahraniční studenty na FF UK.