Tak pod toto se plně podepíšu.
Docela mě děsí, jak často ženy o svých protějšcích mluví ve stylu "ten debil", "to hovado", "ten starej kretén"... a muži o svých ženách nějak obdobně. Proč v takovém vztahu setrvávají, když ke svému partnerovi necítí ani prazákladní úctu?
Také si myslím, že láska nemůže jen tak vyprchat. Naopak - láska se v průběhu vztahu teprve vytváří z prvotní zamilovanosti. Je to jako u dětí... malé miminko se nám zdá naprosto rozkošné a roztomiloučké, samou "láskou" bychom ho sežraly, ale k puberťákovi, kterému smrdí nohy, potí se a má obličej samý beďar, cítíme něco jiného. A přitom smrt takového pubertálního dítěte je pro rodiče větší trauma než smrt dítěte čerstvě narozeného.
Ale láska nepřijde sama od sebe tam, kde není tolerance, upřímnost a hlavně schopnost si partnera vážit a obdivovat ho pro to, jaký je. Nejen v době, kdy s námi cloumají hormony, ale především potom. Pokud se začíná do vztahu vkrádat sobectví a snaha mít partnera jen pro sebe, nebo naopak sobectví v podobě "partner ať se stará, já si budu užívat", pak pro lásku moc prostoru není, pokud tedy takováto pravidla hry nevyhovují oběma stranám.
Často se setkávám s tím, že se mě známí a kamarádky ptají, jak je možné, že se s partnerem neustále "otlapkáváme", líbáme a projevujeme si náklonnost. Že tohle oni po letech vůbec nedělají a že si sami sebe vlastně moc nevšímají.
Není v tom přitom vůbec nějaká trvalá rostoucí sexuální touha. Je v tom snaha dávat partnerovi najevo svoji blízkost, náklonnost a pochopení. Už od samého začátku jsme si oba ujasnili jasná pravidla hry - neslíbili jsme si nikdy fyzickou věrnost až za hrob, protože ani jeden nevidíme samotný sex s někým jiným jako nevěru a ani jeden z nás nemůže zaručit, že někdy nebudeme mít chuť se s někým vyspat nebo udržovat milenecký poměr. A přitom jsme dosud ani jeden neměli potřebu to dělat.
Ale i kdyby ano... Budete manželovi vyčítat, že si zajde na večeři do čínského bufetu, i když doma může mít svíčkovou se šesti? Budete mu vyčítat, že má prostě chuť na něco jiného a tu chuť chce uspokojit?
Pokud v tom bufetu nebude sedět od pondělí do neděle, nenechá tam všechny peníze a nevykašle se na rodinu, tak ať si jednou za čas tu čínu klidně dá. Já mu ji budu přát, bude mu přeci po fyzické stránce dobře.
Jako porušení pravidel chápeme nevěru psychickou, tzn. kdyby jeden z nás přestal druhého respektovat, vážit si ho, podporovat ho a naprosto by rezignoval na společný vztah a péči o rodinu. A pak je jedno, jestli je za tím sex, jiná žena, jiný muž, jídlo, práce, alkohol nebo třeba pěkně rostlá jalovice v blízkém kravíně