Re: To jsou pindy jak z Brava

Joano, nezamlouvám. jen si myslím, že se snaha o "maximální bezpečnost" někdy přehání až do absurdity. Když jsme byli malí my, nebyla dětská hřiště. Lítali jsme po ulicích od předškolního věku, lezli po stromech i přes ploty (jsem původem vesnická). Nepamatuju, že by měl někdo z XX děcek cokoli zlomeného. Ano, mívali jsme odřeniny, občas tekla i krev, ale vážné úrazy nebyly. A to jsme po sobě taky občas házeli kameny, v zimě koule s kamenem uvnitř, to už by dneska bylo považováno za výtržnictví a řešili by to policajti (a fakt taky je, že ani naši rodiče to neviděli rádi, ale copak naleješ děckám rozum?).
Za dob dětství a mládí mých dětí dětská hřiště vznikala, ale pořád se děti pohybovaly na ulici, taky od předškoláků. Před námi jsem na ulici vápnem vytyčila hřiště, protože mne nebavilo to pořád dětem krokovat a vyměřovat. Pak se tu odehrávaly turnaje ve vybíjené, minifotbalu nebo badmintonu, protože dětské hřiště se nám podařio vybojovat po více než 35 letech, do té doby si tu děti hrály na ulici. I proto tu starousedlíci jezdili auty pomalu, na ulici si tu běžně hrály děti (a fakt nepamatuju, že by je tu někdo někdy přejel). Stejně tak ještě v té době nebyly ochranné pomůcky. Na koloběžce nebo na kole se jezdilo bez helmy, dneska si děti navlékají chrániče kolen, loktů, hlavy ... mám dojem, že za chvíli budou jezdit ve skafandrech, jen aby se proboha neodřely.
Dneska už máme dokonce dětské hřiště a děti si tu už na ulici nehrajou. Jsme vilová čtvrť na kraji města, ale stejně tu auta jezdí pomalu, protože co kdyby...