Citová ordinace: Můj ženatý milenec se nechce rozvést

Dobrý den, rozhoduji se, jestli mám zůstat s přítelem, nebo ne. Vím, že riskuji, že budu za „mrchu“, která rozbila manželství, ale přesto se zeptám. Už tři roky chodím s ženatým mužem, který má dvě docela malé děti (teď v páté a šesté třídě). Určitě bych nechtěla někomu ničit manželství, a už vůbec ne, když jsou v něm děti, ale přítel mi stále opakuje, že mezi ním a jeho ženou už dávno nic není a jsou spolu jen kvůli dětem a společnému majetku. Jenže nedávno jsem (neplánovaně) otěhotněla a zatlačila na něj, aby se konečně rozhodl. Najednou začal mluvit o tom, že vlastně nechce ublížit ženě a dětem a měl spoustu výmluv. Trvalo to měsíc a než se stačil rozhodnout, bohužel jsem o miminko přišla. Ale teď nevím – mám ještě čekat, až si to rozmyslí, mám se na rovinu zeptat jeho ženy, jak to mezi nimi je, nebo se s ním rozejít? Všechno je to špatně a k tomu už mám nejvyšší čas na dítě.

Vážená paní, dovolte mi nejprve komentovat v úvodu zmíněnou „mrchu“. Nemyslím, že by vám měl být onen nejen nešlechtický, ale přímo nešlechetný predikát udělen. Při čtení toho slova se mi vybavila opera „Její pastorkyňa“. Přísná kostelnička v ní hlavní hrdince Jenůfě říká: „Děvčico něšťastná…“. Svolení ke sňatku nevlastní dcery s lehkomyslným Števou dá, jen pokud se mladík po celý rok neopije.

Ctitel a pozdější Jenůfčin manžel Laca dívku varuje. Soudí, že Števa na dívce nevidí nic jiného „než ty tvoje jablúčkové líca!“.

Dodává prorocky: „Ten křivák by ti je mohl pokazit“. V poněkud encefalopatickém neklidu přitom Laco nešťastně šermuje nožem, kterým právě ořezává své bičiště.

Jenůfku jím zraní – prořízne jí tvář.

Števa se posléze ukáže být plodný, leč pro otcovství jinak nepoužitelný. Jak to dopadne s Jenůfčiným miminkem vzhledem k peripetiím popsaným ve vašem dotazu, nechci rozvádět. Následuje řada hororově detektivních peripetií.

Opravdová láska nakonec zvítězí. Leč ještě dříve než dvě sobě dávno již souzená srdéčka začnou ťukat v jednom rytmu, veřejné mínění se od nich odvrátí. Laca přesto vzdor celé vesnici zůstává s dívkou a dí: „Jenůfka, já i to pro tebe snesu!“

Dámy v hledišti vytahují jemné kapesníčky k otření slziček. Vše graduje árií Jenůfky: „O, Laco, duša moja….“ Jak správně poté, od zhudebnění roku 1894 nesčetněkrát konstatuje: „Včil jí k manželovi dovedla láska, ta větší, co Pánbůh s ní spokojen“.

Jak Gabriela Preissová, průkopnice ženské emancipace, spoluautorka libreta, tak i Leoš Janáček o lásce věděli zřejmě na základě svých životních peripetií víc než dost.

Od dob otců zakladatelů psychoanalýzy je navíc známo, že první asociace – to, co se nejdříve vybaví na určitý podnět – má hluboký význam. Freude, Freude, Freude, vždy na tě dojde.

Víme, že (třeba jen potenciální) manželé, nadměrně se zabývající v partnersky krizové situaci svým, eventuálně i cizím bičištěm, mohou dámu svého srdce zranit. Leč dosti již opery!

Dále něco poradenské prózy. Být spolu „JEN“kvůli dětem a společnému majetku“ to je, promiňte mi ten vulgarismus, „sakra velký motiv“. Láska, páska, sedmikráska

po konfrontaci s ním často odchází do červené knihovny… a to nejen u majitele hutí a velkostatkářů.

Po vzoru japonského bojového umění aikido doporučuji předejít útoku (opravuji rozchodu nebo snad využívání s prvky zneužívání) ze strany partnera tím, že se s ním rozejdete. To jako první – sama. Poté si nějakou dobu, řádově spíše v měsících než jen v týdnech, potruchlete a pak se zvolna začněte dívat kolem sebe. Hledejte i jinde než u osamělého mlýna za slováckou vesnicí, což byl úděl Jenůfky.

Určitě časem najdete svého Laca. Z krizového vývoje vašeho v dotazu popsaného příběhu vyvoďte poučení. Dle mého názoru je lze najít opět v díle Ing. PhDr. J. Vodňanského, autora již citovaného konstatování o Freudovi. Zní: „Fuj, fuj, to je důvěrné sdělení, fuj, fuj, to nepublikuj!“

Co do publikační prohibice doporučuji její aplikaci, jak co se týče vašich osobních vzpomínek, tak i potenciálního Laca a zvláště pak manželky vašeho bývalého milence, pracovně zvaného Števo.

Připouštím, že jsem se snažil pojmout poskytnutou radu s jistým nadhledem.

Nementorovat ani neplakat nad rozlitým mlékem. Jsem si vědom toho, že prožíváte těžké období. Nezlepší se, pokud se v jeho příčinách budete opakovaně probírat. Nic dobrého nepřinese ani oblečete-li žíněnou košili kajícnice. Zanevřít na muže jako na vykořisťovatelskou třídu, to také není ten pravý Kapitál.

Závěrem ještě pár slov k poněkud masochistickému „všechno je to špatně.“ Jedna z podstatných zásad partnerského poradenství dí: „Všechno zlé je k něčemu dobré!“ Jste již vskutku velké děvče. Tato sympatická, přitažlivá, emancipovaná, vzdělaná a pro rodinný život více než muži komponovaná stvoření mají mnoho kladů. Na iluze by nemělo zbývat místo.