Poradna: Mám strach, aby synové nechtěli k otci…

Přede dvěma lety jsme se s manželem rozvedli. Synové (7 a 9 let) zůstali v mé péči. S otcem jsou každých čtrnáct dní o víkendu a samozřejmě během prázdnin. Vše vcelku klape, ale v poslední době muž stále mluví o tom, že by chtěl syny vídat víc a že uvažuje o střídavé péči. Toho se děsím! Má šanci uspět? Co když synové (ne)budou chtít? A prosím ještě o radu. Právě proto, že mám obavu, aby synové třeba nechtěli k otci, nereaguji, když zlobí, stejně přísně a důsledně jako dřív. Vím, že to není správné, ale začala jsem je, vlastně ze strachu, rozmazlovat. Jejich chování se zhoršilo.

Může to být ještě reakce dětí na rozvod? Nebo už předzvěst puberty? Nebo je to jenom můj problém? Co mám dělat?

Většina psychologů se shoduje v názoru, že důležitým předpokladem střídavé péče je schopnost rodičů spolupracovat a dohodnout se na základních principech výchovy.

Když jeden z rodičů střídavou výchovu nepřijímá jako nejlepší uspořádání péče o děti po rozvodu, vytváří to podle mých zkušeností komplikace při její každodenní realizaci. Proto obvykle střídavá péče nebývá doporučována tam, kde si ji matka nebo otec vyloženě nepřeje. Avšak z právního hlediska váš bývalý manžel se svým požadavkem šanci uspět má. Ústavní soud ve svém nálezu z února 2010 zdůrazňuje, že nesouhlas jednoho z rodičů je možné přijmout jako právně opodstatněný pouze tehdy, pokud je odůvodněný zájmem dítěte. Obecné soudy mají při rozhodování o střídavé péči vycházet především z potřeb dítěte a z jeho citových vazeb k oběma rodičům. Jestliže jsou jinak všechny podmínky pro střídavou výchovu splněny, neměli by soudci ustupovat vzájemné rodičovské rivalitě.

Střídavá péče je náročná také organizačně a vlastně i finančně, protože dětem je potřeba zařídit dva domovy, a to jak v psychologickém, tak materiálním smyslu. Dobré je, když se vše podaří uspořádat tak, aby děti pravidelným střídáním rodičů neztratily kamarády, nemusely měnit školu nebo kroužky. U dětí ve věku vašich synů se přihlíží rovněž k jejich názorům a přáním. Stavím se ale proti tomu, aby děti byly svým způsobem nuceny rozhodnout spor za rodiče, kteří se kvůli svým antipatiím a vleklým konfliktům nedovedou na formě péče shodnout.

Taková odpovědnost k dětskému věku určitě nenáleží.

Vaši chlapci se scházejí s tátou jenom jednou za čtrnáct dní a to je z hlediska současné praxe poměrně málo. Doporučuji vám nejprve muži nabídnout styk se syny rozšířit. Třeba ho takové řešení uspokojí. Dále si zjistěte o střídavé péči co nejvíce informací. Možná by vašim dětem vyhovovala a obáváte se jí zbytečně. V případě, že nedospějete ke kompromisu, obraťte se na odborníky. Pomoci vám může i zkušená sociální pracovnice z oddělení péče o rodinu, děti a mládež. Za hlavní příčinu zhoršeného chování chlapců považuji prožitek nejistoty spojený s dosud nevyřešenou rodinou situací.