5.2.2010 9:39:30 fisperanda
Chudáci
Já když vidím puberťáky, tak mně je jich vážně líto. Pořád nevím proč je dospívání tak těžká věc. Člověk má se sebou tolik práce, hrozně se v tom plácá a nikdo mu nemůže pomoct. Je to takový pocit vykořeněnosti, zodpovědnost před budováním vlastního života, vlastního místa a osoby. Pod těma všema drsňáckýma řečma a vtípkama mi přijdou jako zraněný koťata. Kdyby těm dětem tak člověk mohl pomoct.
Nepořádek v pokoji a podobný srandy vidím jako nejmenší zlo. Přeju si aby se mnou v pubertě dcera aspoň mluvila, aby se našla, aby byla sebevědomá a aby při ní stálo štěstí. Jestli bude mít bordel v pokoji, no dobře, z toho vyroste :)
Jinak článek pěknej, líbil.
Odpovědět