Jak je to u nas...

Mam tri deti. Starsi syn (4 roky) ten si oblibil deku, kterou mel odmala jako prikryvku a do ted je jeho nejoblibenejsi. Mezi 2-3 rokem to bylo nejintenzivnejsi - vsude ji se sebou nosil, neustale ji musel mit u sebe a ani vyprat jsem ji nemohla. Dnes ji ma vetsinou jen na spani. Uz ji ani nemusime nikde se sebou brat, jen kdybychom tam zustavali pres noc. Mladsi (16mesicni dvojcata)holky maji obe dudlik (Mel ho i syn, ale okolo 2 roku jsme se ho zbavili. Jedna si oblibila deky, plysaky, polstar..proste vsechno, co zrovna najde v jeji postylce a bez toho nechce vylezt ven. Ta druha ma jen to gesto..ma dudlik, ruku pres neho a prstikama se dotyka nosiku. Dela to hlavne, kdyz je rozzlobena a uklidnuje se.
Myslim, ze zalezi na povaze toho ditete, jestli bude mit nejakou oblibenou hracku, zlozvyk a nebo nic. Je pravda, ze ty me dve, co maji mazliky, tak jsou stejne povahy. Ale ta treti ta je uplne jina. Ma silny charakter a vetsi bojovnik. A ti dva jsou vetsi uplakanci. Jakoby ta povaha ditete sama rika, ze to dite je silne a nic nepotrebuje a ti dva potrebuji neco, co by je udelalo silnejsima...Nevim, to je muj nazor.
Jak ale rostou a stavaji se vice osobnosti(mozna si i vice veri), tak asi trati mazlik hlavni roli a pouzivaji ho min a min.