když čte pohádku...

Ovdověla jsem v 25 letech,dvě děti 3.5 a 5 let.Nezkušená,bez rodičů,bez zázemí,nikdo na hlídání.Dvě deti,2 půjčky a 2 ruce.když onemocnělo jedno dítě,po týdnu druhé. V práci stálé problémy a stres pro nemocnost dětí,výdělek minimální.Asi jako jiné ženy v této situaci jsem si prála jen jediné-být tou nejlepší mámou.Situace mě donutila schovat své ženství a vystupovat tvrdě,naučit se zvládat mužské práce v domácnosti a být mámou tátou v jednom.Když mi lidé říkali jak moc jsem silná potají jsem si pobrečela a myslela si -kdyby jste jen vedeli jak se cítím,jak je mi mizerně ,jak neštastná jsem.Sama do dnes nevím jak to všechno rychle uteklo,jak vůbec jsem to zvládla,nevím.vše pohltily starosti ze všech stran a všeho druhu.Stratila jsem kamarádky,nemám okruh prátel.Po 12 letech se mi to samé přihodilo s přítelem,odešel k jiné,žádné alimenty,pak zemřel,děti tři a zas jsem máma a táta v jedné osobě.Ženská vydrží opravdu hodně.Jsem docela hezká,sympatická,pracovitá,je na mě spolehnutí,vypadám vyrovnaně, že mám spokojený nijak vyjímečný život, ale tu bolest,samotu ,rozevanost si nosím jen ve své tolik zraněné duši.Ze srdce nesnáším litování.Život je život ,zatím nikdo nic lepšího nevymyslet,tak žijme jak nejlépe umíme a dokážeme.