Re: Můj příběh

Ješte přidám tři příběhy o agresivitě:

První příběh - příběh mé manželky. Bohužel nejsme Rotschildové, dvanáct let jsme žili z mého platu, takže já mám služební autíčko príma, ale rodinné = manželčino přemísťovadlo je stále ještě funkční Škoda Forman (1994). Bohužel, občas se prostě tam či onde něco rozbije a nejede a nejede. Minule začala zlobit elektrika a nakonec z toho technik musel vyndat imobilizér. Občas částečně imobilizoval, když neměl. Pak se to chovalo, jako při slabé baterii.

Auto chcípalo a na křižovatce se až do ohřátí motoru občas stávalo, že prostě nešlo nastartovat. Byli jsme z toho nešťastní, protože žena s ním jezdila každý den na půl dne do práce do neziskovky na místo v Praze, kde není moc dobrá MHD. Taky vozila děti do vzdálené školy. (Po dvanácti letech s dvěma různě nemocnými dětmi se práce zrovna dobře nehledá, a když dostala nabídku z této neziskovky dělat tam víceméně managera projektu, tak to samozřemě vzala). Taky dost dlouho trvalo, než přišli v servisu na příčinu.

Čili občas se prostě nerozjela. No a zažila situaci, kdy řidič za ní vyskočil a začal jí na křižovatce mlátit pěstí do auta. Jen tak tak stihla zavřít okna a zajistit dveře.

To už moc normální není.