Moje zkušenost

Dobrý den,

chtěla bych svým názorem přispět do debaty.S manželem jsme si brali z DD naší budoucí dceru, když ji bylo už 9 let. Abychom uspíšili celý proces,tak jsme volili nejdříve pěstounskou péči a posléze do dvou let jsme požádali o nezrušitelnou adopci. Naše dcera byla asi 1,5 roku v DD, ale předtím již si zažila kočovný život v její bývalé rodině (vychovávala babička, matka po rozvodu, strýc a teta a potom DD), stejně se ze začátku objevil stejný jev jako popisujete (bouchání do hlavy, schovávání se za křeslo apod.).Věřte tomu, že tyto stavy deprese nemusí být jenom z pobytu v DD. Asi za rok tyto stavy pominuly. Nyní jsem již babičkou skoro tříletého vnuka, je to naše sluníčko. Svého rozhodnutí ohledně pěstounské péče a posléze adopce nelituji. Jenom na závěr, když jsme si svoji budoucí dceru vozili na víkendy domů a v neděli vraceli zpět, tak atmosféra v autě byla úplně stejná jak popisujete. A´t se daří. L.