Citová deprivace

Báru jsme si přivezli z KÚ v 10 měsících. Byl to takový přerostlý kojenec. Během dvou dnů rychle pochopila, že jsme "její" a nesnesitelně křičela kdykoliv jsme se jí vzdálili z očí.
Dnes je jí 16. Nekrade, nefetuje, nechodí za školu. Měla bych být asi spokojená. Jenže....
Bára má problémy se vztahy, ve škole, na praxi.Prostě kdekoliv, kde se projevuje autorita. Koneckonců i ke mně.
Asi mě má ráda(já ji samozřejmě miluju jako každá máma). Jen klidně řekne učitlce ve škole krávo. Mě umí titulovat ještě hůře.Neskutečně provokuje, nedělá co má. A není to jen puberta.Tohle se děje od začátku školní docházky.
Když o tom vždy přemýšlím. Tak je to takový její zvrácený postoj ke dospělému světu. Ona v podstatě volá o lásku,ale nejméně vhodným způsobem."Když nemůžu být nejlepší, tak budu nejhorší""Stejně jsem špatná, tak proč bych se měla chovat dobře"Mám z ní pocit, že se dopělých prostě bojí a nejlepší obranou je útok.
Daníka jsme si přivezli když mu byly 3 měsíce.Říkám, že nám byl vnucen-samozřejmě sarkasticky.Ale v KÚ věděli, že nám nevadí jiné etnikum.Bára je napůl Kubánka, můj tehdejší manžel byl také míšenec, takže Daník se svou kakaovou pletí se k nám výborně hodil.V pondělí nám zavolali, jestli jsme si svoje hrozby"že si ještě dojedeme pro kluka" nerozmysleli a v pátek byl Daník doma.
První rok byl krutý. Uřvané nervozní miminko.Žádné mazlení.Bránil se když jsem ho chtěla pochovat. Když přišla návštěva, tak zalezl do kouta a tam brečel.Měla jsem z toho hrůzu. Ale na roce, jak když rozkvetl. Dnes? Zlatý, zlatý, platinový kluk. Miluje lidi, svět, rodinu. Miluje všechno kolem sebe. A nejvíc na světě miluje mámu a každou chvíli mi to prokazuje.(např.13 letý kluk mi před partou kluků dá klidně pusu.Když jsem mu říkala, že pochopím, když už mi ji před klukama nebude chtít dát.Tak mi na to řekl, ale já jsem pyšný na to, že tě mám rád a nestydím se za to!!No rozbrečel mě, jak jinak.)
Říkám si, kde jsme udělali chybu ve výchově. Chovám se k dětem stejně. Po rozchodu s mužem, zůstal hezký vztah k tátovi.Proč ta Bára je taková? Ale myslím, že na vině je citová deprivace v jejich raném věku. Bára první měsíce poznala, že co si nevykřičí nemá. Že dospělým nemůže věřit. Daník i když se naším citům bránil, věděl, že má pevnou půdu pod nohama. Že jsme tam a že ho uspokojíme v potřebách.To je moje vysvětlení.