Re: Prosba o radu?

po všech těch letech...po těch ošklivých záležitostech okolo těhotenství, porodu, jeho zmizení a následného objevení a znovuobnovení milostné tirády, si to prostě myslím také.....nemohu za to...přijde mi, že se chová nefér...nikdo ho k ozývání se znova nenutil, nezkontaktovala bych ho ani kvůli penězům, udělal to sám plus mnohé navíc znovu vrátil a která ženská, s malým miminkem by neuvěřila...no, možná jsem hloupá, ale uvěřila jsem a přijde mi to nefér,nemyslel li to vážně - viz výše...proto mám v úmyslu...měsíc před dceřinými narozeninami mu říci, co chci aby se do jejích narozenin stalo(babička)- od něho a nestane li se, vezmu to rukou já...nevidím důvodu, proč, když nemá tátu, nemá mít babču, která by se z ní po......nikdy jsem nebyla mstivá, zákeřná, škodící, ani tohle tak neberu, byť to tak může vypadat, ale ne....není to ani cesta k němu....lásku si stejně nevynutím, ale chci mít rodinné(pokrevní)věci, pro dceru v pořádku, i kdyby to pak bylo všelijak....snad se to dá pochopit, fakt se v tom plácám...nechci ubližovat a připadá mi, že tímhle tajemstvím ublížím právě dceři, že jí to právo a nárok na babičku upírám naší zbabělostí a už nechci...