Re: Tak už vím...

No tak já jsem v době svého prvního porodu byla středoškolsky vzdělaná žena pocházející z vyšších středních sociálních vrstev a přesto jsem málem porodila na nemocničním záchodě, protože mám prostě posunutej práh bolesti a porod mě nebolí.
Když jsem šla hodinu po příjmu za PA s tím, že se mi už chce tlačit a oznámila jí to s lehce pobaveným výrazem ve tváři stojíc klidně mezi dveřmi, tak ona seznala, že to není porod, ale chce se mi na velkou, tudíž mě odeslala na záchod, kde mi do mísy praskla voda a na zemi (tam jsem se dokázala ještě sesunout) jsem začala tlačit.

Zvonek tam nebyl, byla jsem zamčená (automaticky se na WC zamykám) a moje volání PA neslyšela. Nebýt toho, že mě začal postrádat manžel a vydal se za PA zjistit, kde jsem, tak bych si porodila na kachlikách na toaletě. Takhle mě PA s manželem vytáhli ven - odemknout jsem zvládla z posledních sil, dovlekli s hlavičkou mezi nohama na porodní postel a tam jsem okamžitě porodila dceru.

S rozpoznáním porodu jsem měla problém i u třetího dítěte, kdy jsem porod považovala pořád za poslíky a když jsem zavolala PA bylo pozdě, přijela za dvacet minut, těsně po narození mimina. Každej bolest cítí jinak.