Moje zkušenost

Když tak pročítám diskusi, nedá mi, abych nepřispěla. Má zkušenost byla následující. Přenášela jsem opravdu celých 14 dní, a to i přes to, že mě ve 39.tt moje lékařka předala do péče porodníků v ústecké nemocnici pro vyšší krevní tlak a otoky (říkala mi, že mi pravděpodobně porod vyvolají). Skutečnost ale byla jiná - ob den jsem jezdila na amnioskopii, CTG a UTZ - bylo to dost náročné. Na posledním vyšetření mi jeden z lékařů řekl, že mám zase zítra přijet na další kontrolu. Upozornila jsem ho, že už budu mít 14 dní po termínu - docela se zhrozil a hned mi nařídil následující den nástup k vyvolání (nevím, jestli do té doby nečetl těhotenskou průkazku???). Následující den jsem si celý pobyla na rizikovce a teprve další den ráno mi zavedli tabletku na vyvolání. Kontrakce začaly zhruba za půl hodiny. Po obědě se vše nějak uklidnilo, ale dvě hodiny na to zase začalo. V 16.00 jsem byla poslána na sál, kde mi píchli plodovku (zelenohnědá a smradlavá), připoutali mě na CTG (které jsem měla až do 20. 40)a zavedli mi vaginálně sondu, kterou měla malá přilepenou na hlavičce kvůli kyslíku. Bolesti jsem měla opravdu hnusné a asi po minutě a půl, jenže jsem byla stále na 3 prsty a dál to prostě nešlo. Dali mi tedy infuzi oxytocinu, bolesti byly ještě horší. Fakt jsem si to "užívala" (manželovi drtila ruku). Ve 20.40 mě fofrem brali na sál na císaře. Malá se narodila v pořádku. Za 14 dní mě čeká druhý porod, tak jsem zvědavá, co se z toho vyklube - přenášet nemám (kvůli srdíčku naší malé - léčím se se štítnou žlázou), a tak mám z případného vyvolání opravdu hrůzu. Znovu bych to prožít nechtěla. Docela bych se přikláněla k plánovanému císaři, ale uvidím, co na to lékaři. Stejně to bude na nich.