Je ale třeba rozlišovat..

mezi přitažlivostí, kterou mají na svědomí hormony a mezi skutečnou láskou. Tím myslím, že pokud s někým žiju dvacet let a celkem si rozumíme, že ho mám prostě hrozně moc ráda, bojím se o něj, záleží mi na tom, aby byl šťastný a nechci aby zmizel z mého života..je to prostě má rodina. Tím se lišíme od zvířat, prostě dokážeme mít někoho rádi i "jen tak", ne jenom kvůli tomu, že v nás vzbuzuje euforické emoce. To samozřejmě nebrání tomu, aby se člověku nelíbil i někdo jiný. Střídat partnery, jak vymizí první zamilovanost, mi přijde opravdu poněkud primitivní.