Šílené

Jedno dítko s dysfunkcemi jsme ze stavu, kdy nám ho před první třídou cpali do zvláštní školy, "dostrkali" na vhodně zvolené víceleté gymnázium (udělal ze 3 gymplů zkoušky na 2, na třetím byl těsně pod čarou).

Nebylo to ale díky silicím apod., ale díky perné práci, nácviku čtení kvůli dyslexii, cvičení hlásek z logopedie, nácvicích psaní doma, celkem kolem 2 hodin práce doma každý den včetně víkendů.

A bylo to taky kvůli kvalitní medikaci (trefili se s Ritalinem, byť jsme se snažili být co nejkonzervativnější a co nejmenší dávky), spolupráci s neurologem i psychiatrem, pravidelné vlastní konzultace v ped.-psych. poradně, hledání nápravných kurzů, vzdělávání se v oblasti nácviku čtení a psaní, kvalitním vztahem s učitelem, i určité diplomacii, která třeba znamenala obcházet učitele na každé třídní schůzce a vysvětlovat podstatu problému apod.

Manželku to stálo zůstat doma cca 11 let (toto a dcerka se silnější poruchou buněčné imunity >> řetězy angín, viróz, ..., naštěstí kryté příspěvkem na péči).