Re: Týýýbrďo

Hilly Marie Montessori byla italská lékařka a metodu vytvořila na na konci 19. a začátku 20. základě pozorování dětí z chudinského italského prostředí, když pro ně vznikly komunitní "hlídárny". Měla bohaté zkušenosti s prací s postiženými dětmi, kde prostě nešlo přistupovat k dítěti "tak a teď udělej tohle", musela se naučit, jak je motivovat, ukazovat atd. Pak zjistila, že tohle funguje skvěle i na zdravé děti, které jsou navíc velmi vedené vnitřní motivací neco dokázat, umí do zblbnutí opakovat jednu činnost, dokud jí nepřijdou na kloub, uspokojení pro ně plyne z toho, že na to přišli a ne že je někdo pochválí. Zjistila, že podnětné prostředí, ve které si dítě samo vybere, čemu se bude věnovat, je lepší než direktiovně určený úkol pro všechny. Mimochodem, co nám přijde samozřejmé - třeba nábytek dětské velikosti - bylo její revoluční novinkou.

Všimla si u dětí různých senzitivních period - období, kdy jsou fascinovaní nějakou oblastí světa a pořád si to chtějí zkoušet. Třeba okolo druhého roku je to voda, to si asi všimla každá máma. Vytipovbala podobné periody i pro štění, psaní, prostě dobu, kdy je dítě jako houba a vše okolo toho saje a nadšeně zkouší.

Ona sama původně metodu vypracovala pro děti cca 4-7 leté, takže s ahekvítně zajimavými pomůckami stimulujícími geometrické vidění, vnímýní světa - váha, délka, řazení předmětů podle délky, průměru, dvou se měnících parametrů, představa, co je polovina, čtvrtina, geometrické tvary ... celé je to koncipované tak, aby se mysl soustředila jen na jeden dva aspekty, takže třeba používá jednotnou barvu (vím, jak matou moje děti různobarevné a zároveň různě velké kostky, mají tendence je řadit ze začátku podle barvy a ne podle velikosti). Hodně používá vnímýní celým tělem, zejména hmatem, který je pro malé děti vlastní a důležitější než abstraktní představa.

Ta přesýpání, rolování, přelévání jsou z velké části rozšíření těchto principů pro malé děti od 2 do cca 4 let, blíže jejim možnostem. Krom toho jsou předstupni další části Montessori vzdělávání "praktická výchova", kde se děti učí postupně sebeobsluze (tkaničky, knoflíky), systematickému úklidu (zametání, ano, i ten hadr, tedy vytírání), pak už i třeba vaření, zatloukání hřebíků (učila městské děti, takže spoustu "venkovských" dovedností neměly).