Re: Děti a matky v restauraci

Plně chápu, že jste zhnusená. Jsem taky mamina od nyní už 3 letého syna a je pravdou, že do restaurace chodíváme od jeho narození. Když byl mimino, tak opravdu se stávalo že jsme z restaurace odcházeli velmi brzo, protože např: brečel a je mi jasné že lidi chodí do restaurace pojíst, popít a né poslouchat řvoucí dítě. Když povyrost, tak jsme ho postupně učili, jak se má chovat. Se svým synem jdu i do ,, lepší restaurace a vím, že mi nebude dělat scény, že si slušně požádá o to co chce a že pokud se nudí, tak to prostě poznám a snažíme se ho buď zabavit, nebo tedy odejít. Je to opravdu o tom jak si kdo dítě vychová. Mám kamarádku a s její stejně starou dcerou jsme byli na obědě. Byla to katastrofa. Lítání, křičení apod. a samozřejmě moje dítě se toho chytlo, takže jsem opravdu byla ráda že jsem zhltla jídlo a že jsme odešli. Na druhou stranu si i já vzpomínám, že kolikrát když jsme vjeli do restaurace s kočárkem, tak pohled na otrávený obličej personálu mě dokázal našlápnout. Někdy je v restauraci dětský kout tak, že dítě musí běhat přes celou místnost ke stolu kde rodiče sedí a to mi opravdu přijde nebezpečné, ale na to by měl být personál připravený, když tam ten koutek je. Prostě si myslím, že stačí určit místa na kočárek a výslovně na tom trvat,klidně to hodit na nařízení vedení, ale udělat to tak aby matky na místa viděly a nebyly z toho vystresované. Další je tolerance na obou stranách, chápat potřeby rodičů, ale i zodpovědnost personálu na straně druhé. Určitě kdyby se stalo že servírka polije polévkou dítě, tak by byla scéna jak z hororu. Taky bych nebyla zrovna v klidu, ale proto je nutné naučit svoje ratolesti, jak se chovat v restauraci. Nic se nedá dělat, ale pokud chceme s dětmi na dobroty a trochu si oddychnout, tak holt na to musíme připravit i dítě.