Život bez pěstování rostlin si neumím představit,

Jsem taky taková. Celou zimu si vymýšlím, kam letos co nového zasadím, čím osadím letos truhlíky aby byly zase úplně jiné než vloni. V jedné věci se ale od autorky liším - mám pořád tu "zahrádku" jenom jednu. Těžko bych se loučila, kdybych musela jinam. Čím jsem starší, tím se prohlubuje moje závislost třeba na stromech.Rádi s mužem odpočíváme ve stínu dubu, který jsme před 30ti lety našli jako klíčící žalud u psí boudy, přenesli jsme ho pak na místo, kde může pěkně rozkládat své větve. Stejné je to se smrky, které jsme sázeli jako deseticentimetrové, nebo s kaštanem - ten jsme přinesli jako proutek od rybníka. Každý náš strom má svou historii, vyprávím o tom dnes příběhy vnučce.A což teprv ovocné stromy, když se člověk dočká prvních plodů...to je nádhera. Přeji autorce, aby tentokrát založila svou už poslední "zahrádku" a aby s ní žila ještě mnoho a mnoho let. Myslím, že naše stopy zůstanou ve staré zahradě déle, než na místě, kde jsme se jen mihli.