Zahrádky

A tak je nejvyšší čas se rozhodovat, kde co bude, jaká semínka nakoupit, co bude třeba vyměnit.

Plánování mojí nové zahrádky (kolikáté už?) v našem novém malém domečku mě přivedlo právě na tu myšlenku: Kolikátá už to je? Kolik zahrádek jsem už zvelebovala, měnila a upravovala, nebo dokonce zakládala. Ve své knížce Moje vzpomínková jitra píše Václav Větvička, ve vyprávěni O kytkách jako podle Sherlocka Holmese, že květiny jsou skutečné stopy, podle kterých se dá poznat stejně jako podle bláta na botách, zda v zašlých vesnicích sídlívalo české nebo německé obyvatelstvo. Také některé druhy stromů mohou vypovídat. Podařilo se mi zanechat svoji květinovou stopu v mnoha zemích na dvou kontinentech.

Z mého vyprávění vám bude hned jasné, která je ta moje stopa.

Přinášela jsem do zahrad kus domova nebo svých snů a fantazií o dalekých zemích. Květiny z knížek Čapka (kaktusy například - a držela jsem se podle jeho Zahradníkova roku), nebo z pohádek Tisíce a jedné noci a Bible (fíkovník a datlovník)…

Začalo to v Mnichově. Ve Vídni, kde jsme svoji pouť světem začali, jsem měla jen květináče na balkóně. Jako každý - s muškáty a begoniemi. To v Mnichově jsem zasadila jabloňku a třešeň a spousty tulipánů a krokusů.

V Kornwestheimu ve Švábsku byla zahrádka dokonalá, přidala jsem jen trošku koření a krokusů, bez nichž by pro mě jaro nemohlo začít.

V Horním Bahně, jak jsem říkala falckému Obermohru, jsem ve Vlaštovčím údolí (takovou romantickou adresu jsme měli) pověsila na dveře pár líbajících se vlaštoviček z české keramické dílničky v Ronově nad Doubravou a vytvořila v kopečku skalku a hlavně vysadila spoustu krokusů a narcisek.

V Berlíně jsem měla zase jenom balkón, ale tak rozlehlý, že jsem na něm mohla pěstovat jak kytky a zeleninu, tak i nový přírůstek do naší rodiny, Clarissku. Spávala na něm za zpěvu ptáků a bzukotu včel a občasného nakouknutí veverky, které s námi bydlely na stejném patře a koukali jsme si vzájemně do ložnic. Dařilo se tam hlavně ibiškům a růžím. Ale i rajčatům a bylinkám.

Berlínský balkón

Pak přišla ovšem paráda v Kalifornii. Tam jsem zahrádku zakládala na prázdném place plném jílového bahna… Clarisska v něm jednou zůstala trčet s holínkami, tak, že jsem ji "vyndala" a holínky v bahně zůstaly. Jí se to moc líbilo, vůbec nepotřebovala ten nezbytný okrasný trávník na hraní, na který jsme museli také dovézt hlínu, aby vůbec rostl. Jí to bahno vyhovovalo. Takový trávník na hraní či na ozdobu je v Kalifornii skutečná investice, protože se musí neustále zalévat, takže jsme měli automatické zalévání. Měli jsme fontánu z Mexika a zahradní domeček pro Clarissku na hraní, fíkový strom a mandlovník, kaktusy a spoustu růží, víno a artyčoky. Moje nejmilejší růže se jmenovala Polka. Byla oranžová, popínavá, s velkými květy, vylezla nám až na balkón….

Budování zahrádky

Mexická fontána

Zahradní domeček

V Cliftonu ve Virginii měla zahrádka zase čtyři roční období. Nalákal mě do ní Blue jay, když při prohlídce domu upustil na zem krásné modré pírko. Ta byla vlastně dokonalá. Můj předchůdce byl také milovník květin a zahradník. Měl nádhernou sakuru, pivoňky mnoha barev, kosatce.

Přesto jsem si i tam jsem zasadila pár stromů okrasných a fík. Nenesl tak dobře jako v Kalifornii, ale byl stejně sladký. Borůvkové keře tam už byly od mého předchůdce, ale stejně jako on jsem z úrody moc neměla… Ptáci mi nechali vždycky tak tu první hrst, než je objevili, pak už byl konec s mlsáním. Vyměnila jsem pár zašlých rododendronů a zase přidala pár krokusů.

Teď do zase bude zahrada subtropická. To se opět vyřádím.

Přestěhovala jsem se na ostrov Galveston, ke své dceři, když mi můj muž Vašíček zemřel při práci v té krásné zahradě. Už jsem ji neměla ráda. A protože na ostrově poslední hurikán IKE, o kterém jsem vám psala, zničil spoustu zahrad, hlavně více než stoletá dubiska, která lemovala všechny bulváry a dávala jižním zahradám stín, práce v mnoha zahradách, i v té mojí, je jakoby od základu, skoro nic tu pár let nerostlo.

Moje přítelkyně Věra, která tu žije už dlouho a patří k těm českým ženám, že se jen otočí, zamává rukávcem jako Vasilisa překrásná a přemoudrá a hned tam něco vyroste, začne to vonět čerstvým chlebem či jinými dobrotami… Tak ta má zahradu s ptačí voliérou, altánkem a zahradním domkem pro hosty. Rostou v ní palmy, oleandry, banánovníky a bogenvilia a já nevím co ještě.

Takovou zahradu bych chtěla, ale musela bych pro ni mít krásného zahradníka.

Moje bude mnohem menší, ale už jsem se domluvila s majitelem, že s ní smím dělat, co chci. A tak to zase budou růže a fíkový strom, krokusy, které mi připomínají jaro na Petříně a v zahrádce našich sousedů v Mnichově Hradišti… Narcisky, několik druhů palem a koření. Můžu tady mít třeba i pnoucí vanilku, bude se jí tady dařit. A třeba i kávovník, moc hezky kvete a jeho plody září červeně…, oleandry a bogenviliu… Zkrátka uvidíme. Jiná moje přítelkyně Zuzana mi poslala knížku o staré dámě, která si splnila všechny sny ve svém životě. Poznávání dalekých zemí, domek u moře, zajímavou práci, ale pořád chtěla udělat něco, co by po ní zůstalo, něco dobrého pro všechny, pro svět . Napadlo ji vysázet ve svém okolí nádherné modré lupiny. A všude kam šla, trousila semínka a krášlila cesty a silnice. Zuzaně jsem ji prý připomínala svými zahrádkami kolem světa a teď i tím bydlením na ostrově. Pracovala jsem taky v knihovnách kolem světa jako ta kouzelná paní z dětské knížky. A taky učím děti a vnoučata, že člověk má mít krásný domov, hodně cestovat a uvidět svět a když je čas udělat něco dobrého pro druhé…Třeba jen vysázet pár květin nebo stromů. Jaro už je za rohem.