Divil by se pan Rybář z Nerudovy povídky Hastrman, který pravil: „Ďjó, moldavit! A: „Na tváři jeho bylo tak trochu vidět, že to slovo slyší poprvé v životě“...A pak mu pan profesor řekl, že by za něj dostal tak: „Tři zlaté v dvacetnících“.
Byl to ovšem nejcennější kamínek z jeho sbírky. Ostatní byly jen další levné polodrahokamy a pan Rybář je chtěl zklamaně vyházet z okna. Jaká škoda! Dnes by byl velmi překvapen, kolik by za ně utržil třeba na e-bay... Stovky dolarů. Ale hlavně, jak vzácný a žádaný dnes moldavit (v českých zemích vltavín) je! Dokonce se už i falšují, jako třeba diamanty. Na to si musejí dát pozor hlavně ti, kdo ho chtějí používat k léčitelským účelům, k otevření chakras, očišťování, meditování, či jim mají přinést štěstí a radost.
Ale i dámy, které ho chtějí mít jako šperk. Falešný nemá tu zvláštní posmutnělou, tajemnou krásu.
Říká se mu smaragd, který spadl z nebe. Legenda tvrdí, že zelený kámen ve Svatém Grálu byl právě moldavit, který má moc urychlit spirituální vývoj, že rozšiřuje vědomí, povznáší vás, posiluje svědomí. Nabízejí jej jako dárek nevěstám pro štěstí v manželství, je v královských korunách a mohla bych ještě pokračovat.
Ale tyhle všechny informace si můžete snadno vyhledat sami, je jich dnes i na intenetu přehršle. Já vám chci vyprávět o tom, co znamenají pro mě a jak mě provázejí životem a světem.
Pokud nejsou vaši rodiče zrovna milovníci vzácných kamenů jako Nerudův pan Rybář nebo maminka není zrovna znalkyní krásných moderních šperků, slyšeli jste asi stejně jako já o vltavínech či moldavitech právě při povinné školní četbě Nerudových Malostranských povídek. Za jeho časů už byly v muzejních a školních sbírkách, ale jejich popularita jako šperku poklesla, potože pro jeho podobu se sklem podvodníci snadno vytvářeli už tenkrát padělky. Tak lidé nevěřili ani těm pravým. Ale nepřestali je obdivovat v muzeích, poutala je hlavně tajemnost jejich kosmického původu, ale i jejich krása. Taky jsem je chodila obdivovat do Národního muzea nebo do muzea v Turnově.
Obliba vltavínu jako šperku na celém světě vzrostla znovu v 60. letech, kdy jeden nádherný broušený dostala královna Alžběta II. darem při 10. výročí své korunovace. Zasazený mezi černé perly a diamanty. Ovšem ne z Čech, ale ze Švýcarska...A i u nás jej najednou začali prodávat šperkaři mnohem víc, hlavně v moderní přírodní úpravě.
Koncem 60. let jsem zrovna začala vydělávat a chtěla jsem si za své první vydělané peníze koupit něco krásného, věčného, něco na památku...a tak jsem si koupila granátové náušnice (také „vlastenecký šperk“) a na splátky krásný velký vltavín. Skutečný šutr. Byl jednoduchý, přírodní, neopracovaný a byl spojen s krásným literárním zážitkem (Neruda byl a zůstal mojí velkou láskou).
Ani v Čechách mnoho lidí nevědělo, co to nosím, často si mysleli, že je to sklo z moře nebo přetavené lahvové sklo. Že jde o víc než 14 milionů let starý meteorit či něco, co vzniklo jeho dopadem, očaruje skoro každého. Později jsem si pořídila i malé přívěsky a náušnice a když jsem se dozvěděla, že jej Winston Churchill nosil pro štěstí a k posílení zdraví v kapse, nosila jsem ho taky (jakékoliv „pověry“ v alternativní medicínu či kouzla byly samy o sobě projevem protestu. A ještě ve spojení s Churchillem...To už bylo skoro disidenství).
Když bylo jasné, že v Čechách dál nemůžeme zůstat a začali jsme se chystat k odjezdu, byly pro mě vltavíny, stejně jako těch pár granátů (maminčin svatební křížek a šňůrka jako měly panenky, co šly silnicí) a kamínek z řeky Jizery na šňůrce od kamarádky Evy, spolu se skleničkou s troškou hlíny z Českého ráje, kouskem země, domova, který jsem si vezla s sebou.
Zase se mě lidé ptali, co že je to za divné sklo a znovu jsem jim vyprávěla o meteoritech či mimozemšťanech, kteří sem kdysi zavítali... V Německu mnozí vltavíny znali. Podle jedné teorie břinknul ten meteorit před 14 miliony lety právě v Německu a udělal díru nedaleko Stuttgartu...Taky jsem studentům češtiny předčítala Nerudu a někteří rádi opakovali páně Rybářovo: „Ďjó móře!“
Ale v Americe, kde mnohým ještě moc nedošlo, že Československo již neexistuje a ač všichni „MILUJÍ Prahu“, Vltava či Moldau je jen ve slovníku hudebních znalců. Takže když mě nedávno v obchodě oslovila elegatní dáma (afroameričanka, žádný evropský původ) a pravila: “To máte ale pěkný kus meteoritu!“, tak jsem zas koukala já, jak to tak bezpečně poznala. Ukázalo se, že mimo přednášení historie se zabývá i alternativním léčením a moldavity jsou dnes najednou velmi ceněné v takových kruzích.
Podívala jsem se na různé weby, které vltavíny nabízejí k léčení, jako svatební dary pro nevěsty a ženichy (jako kdysi v Jižních Čechách), k meditaci, v keltském vyvedení k „čarování“všeho druhu. Nestačila jsem se divit. Zkuste to, budete se divit také. A protože těch pravých je už málo a jsou drahé, máte si dát pozor na padělky jako v 19. století...
Neodolala jsem a koupila jeden na posílení manželství své americké snaše. Je vynikající máma tří z mých vnoučat a v dnešní době jeden nikdy neví...Trochu krásy a kouzla nikdy neškodí.
Moje dcery už každá nějaký mají. Vltavíny se k nim hodí. Víc pasují k modernímu životu, ať už z hlediska oblečení či přírodního životního stylu, určitě víc, než „staromódní“ granáty. Ta nádherná zelená je teď v oblibě. A taky jsou tajemnější a romantičtější. A to kosmické spojení! Jako konverzační objekt, jak Američané říkají, je hned tak netrumfnete. Komu už se na uších houpe 14 milionů starý objekt?
Pro mě jsou ale hlavně tím jedinečným, neopakovatelným kouskem země, který se nenajde nikde jinde. Vzpomínkou na dětství, obrazem krásy přírody a tvořivé práce českých umělců. Něco, čím mohu potěšit své přátele a čím mohu těm zdejším přiblížit krásu české krajiny a jejího bohatství v mnoha smyslech toho slova. A jako u pana Rybáře to není o tom, kolik by za ně kdo zaplatil.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.