Ze Slovenska až na konec světa V

Tak začal znova maminčin život v Mnichově Hradišti, kde si mnozí í pamatovali, že sem přišla za prací ze Slovenska a mnohdy jí to připomněli, ale taky tu byli ti, kdo si pamatovali její pracovitost, štědrost a obětavost. Nějakou dobu ještě dojížděla do práce do České Lípy, ztrácela na cestě půl dne. Pak si ale našla práci v Hradišti v tehdejším Liazu a stala se znovu údernicí, ona to jinak neuměla. Sama si seřizovala soustruh, ani někteří chlapi to neuměli, a pracovala, jak nejlíp mohla. Tatínek si také našel práci, ale brzy onemocněl a tak maminka byla hlavním živitelem rodiny. Prokletý barák potřeboval neustále nějaké opravy. V té době, v 60. Letech, se teprve zaváděla do naší ulice kanalizace. Maminka dělala všechny mužské práce, protože tatínek nemohl. Přišli jí pomoci i kolegové z práce. A maminka nadávala na Anušku, která nejen, že nechtěla přispívat finančně na opravy, ale s ničím nehodlala pomoci. A tak znovu začaly hádky, komu že ten barák patří a kdo se na něm dře a že ji jednou vyhodí na ulici. Nevyhodili, odešla sama, ale to už zase předbíhám událostem.

Jednoho dne to maminka nevydržela, řekla, že už se tu dál dřít nebude, na baráku, kde jí nic nepatří a odešla. Dostala byt na svobodárně (slyšíte v tom slově, bylo to pro svobodné), ona byla na pár měsíců svobodná. Ale dlouho to nevydržela, hlavně, když tatínek za ni chodil a prosil a sliboval, jak všechno napraví. Byla s ním prosit a slibovat i Anuška. Musely jsme totiž převzít domácnost a starat se o tatínka, který si tak tak uměl udělat míchaná vajíčka a byl to chlap, jedl rád a hodně. Mně bylo 14, Anušce 19. Mě to bavilo, ale musela k nám přijít teta naučit nás řadu věcí, moc jsme toho neuměly. Všechno dělala maminka. Anušku to brzy přestalo bavit. Pracovala, vracela se pozdě, bylo toho na ni moc. (Maminka také pracovala a vracela se pozdě a byla to pro ni hračka.) Proto Anuška s tatínkem zašli za ní a poprosili ji, aby se vrátila. Beze mne. Mně to vyhovovalo. Byl klid, nikdo se nehádal, já jsem mohla za maminkou, kdy se mi zachtělo, a doma jsem si hrála na dospělou hospodyni. Asi jen hrála, protože tatínkovi maminka chyběla, ale asi ne jen na to vaření knedlíků.