Quinceañera - proměna dívky v mladou ženu

Oslavy, rodinné rituály, tradice a zvyky nejen zkrášlují život, ale jsou i důležité pro duševní vývoj mladých lidí. Dávají životu rytmus a naznačují jeho smysl. O jedné takové tradici vám budu dneska vyprávět.

Přestěhovaly jsme se s Clarisskou z Jihu na ještě větší Jih. A i když jih Texasu oficiálně k Hlubokému Jihu nepatří, Hluboký Jih to je. I tady se slaví Mardi Gras, o kterém jsem vám psala, i tady se jí gumbo, krevety a vyvářejí se ráčci z říční delty „crowfish“. Liší se výrazně jen tím, že je tu jako v celém Texasu víc španělsky mluvících přistěhovalců než třeba v Luisianě nebo Mississippi. Proto je tu mimo normálniho jižanského jídla ještě také mexické a hlavně texmex (texaské mexické), samozřejmě ještě také koláče na každém kroku, ale také texczech: vy byste tomu asi koláče neřekli. Také jsem o nich psala, jsou to spiš párky v rohliku, nejlepší jsou s halapiňos, to už je potom texmexczech...

Bydlíme na ostrově Galveston, kde už dlouho žije moje dcera Lea. Přestěhovaly jsme se k ní, když jsme ztratily loni na jaře tátu, abychom byly blíž a mohly si pomáhat....To nejtěžší je doufám za námi. Clarisska se zabydlela a jde letos od párty do párty. Protože věřte nebo ne, bude jí letos už 15 let.

U nás to znamenalo občanku a chození na nepřístupné filmy. Pro americké děti v některých státech to znamená, že si mohou začít dělat řidičák, ale hlavně tady na Jihu to znamená, že rodiče dcer z Mexika či Jižní Ameriky vystrojí dívence Qiunce neboli Quinceañeru. A to je oslava velká jako svatba: zve se „celá vesnice“... Řada amerických kamarádek zas bude mít 16tiny a to je zas pro ně velká událost a někteří rodiče se skutečně u těchto narozenin předvedou...

Ač mne moje odborná poradkyně, moje mexická Irene, varovala, že se to nemám srovnávat, a za chvíli uvidíte proč, popíšu vám obojí společně, i když rozdíl to skutečně je.

16. narozeniny u amerických dívek je oslava, i když veliká, jen řekli bychom privátní záležitost, dovršeni 16 let. Je to něco jako věneček v tanečních s troškou víc humbuku. Quinceañer naproti tomu je velmi spojená s životem celé komunity. Její důležitou součástí bývá hlavně v původních zemích religiozní část, která probíhá v kostele a pak teprve přijde oslava veřejná, kam oslavenkyni přivádí tatínek a doprovod družiček a mládenců.

Je to okamžik proměny dítěte - dívky, v mladou ženu. A v mnohém smyslu vyvedení nevěsty na trh. Některé prameny tvrdí, že původ oslav tkví v prastavých zvycích Aztéků, Toltéků a Mayů a katolická církev na ně jen navázala. Ať už jakkoliv, od té chvíle se mohou mexické a jihoamerické dívky vdávat. To byl jeden z důvodů, proč moje Irene quince (což znamená 15) mít nechtěla. Nechtěla být vystavena na trh. A také je dnes v metodistické církvi, věřící křesťanka a ti tyhle katolické zvyky nedrží, to je další důvod....( já vím, že katolíci jsou taky křesťané, ale ne pro americké protestanty= jsou to papisté).

Ale vraťme se ke Quinceañeře. Oslavenkyně má na sobě buď bílé šaty jako nevěsta nebo šaty růžové, které zdůrazňují její nevinnost. Její doprovod, tedy jakýsi dvůr složený z družiček a jejich pánského doprovodu má šaty jiné barvy.

V původních zemích a v mnoha mexických rodinách v USA se dívka do 15 nesmí líčit, nesmi nosit vysoké podpatky, nesmi tančit na veřejnosti... Tento den to pro ni bude všechno poprvé. Dostane první taneční střevíčky, které jí tatínek oblékne při zvláštní ceremonii. Od rodičů nebo kmotřenky také malou tiaru, že je princeznou pro tento den a v kostele dostane obvykle růženec a modlitební knížku někdy i náhrdelník s Pannou Marii Guadalupskou a velkou kytici, kterou položí na oltář panny Marie.

Na bále mimo střevíčků dostane ještě svou poslední panenku (La Ultima Muneca), která je často oblečená jako ona sama.

Některé ceremoniály se liší v různých zemích, ale všechny symbolizuji přechod z dětství do dospělosti. Ještě jeden rituál se mi moc líbí. Rituál 15 svíček. Tak se také v některých zemích říká Quinceañeře. Svátek patnácti svící: 15 svíček oslavenkyně rozdá ceremoniálně patnácti blízkým lidem, kteří ji nejvíc ovlivnili v průběhu uplynulých 15 let. Je to zase jakési loučeni s dětstvím a projev vděčnosti.

Moje mexická Iree mi zdůrazňovala, že ještě i dnes se od dívky neočekává, že by šla studovat či učit se dál. Je to opravdu předvedeni nevěsty nápadníkům, kteří pak požádají otce o ruku dcery. V americkém světě je to ale jiné.

Z kostela pak průvod odejede na místo samotné oslavy. Jak jsem řekla, je to jako svatba. Pronajme se hotel nebo jiné veřejné místnosti, jí se, pije a hoduje až do půlnoci. Tančí se nejdříve valčík s tatínkem, pak s bratry a bratranci a pak teprve mohou tančit ostatní.

Rodiče se někdy i zadluží, jen aby vstup jejich dcery do dospělého života byl, jak se patří. Sama svatba později může být i menší, hlavně když si to už mladí zařídí podle svého .

Sweet 16 je naproti tomu jen vetší party než o jiných narozeninách. Také se to považuje za jakýsi krok do dospělosti. Od 16 mohou děti v mnoha státech už řídit v doprovodu dospělého nebo i bez. Proto v mnoha rodinách je odpovídající dárek auto... Podle majetnosti rodičů nové nebo ojeté nebo jen klíče k maminčinu autu. Jak probíhá oslava sama je velmi různé, ale na jednu z nich přijela Clarissčina kamarádka v kočáře za doprovodu tatínka. Měli objednanou kapelu a později diskžokeje, byla „předepsaná“ barva oblečení (černobílá), to aby oslavenkyně v červených šatech vynikla...

A pak ještě nejbližší kamarádky přespávaly u nich doma, abychom my rodiče nemuseli v noci jezdit a vyzvedávat je.

Však znáte pořekadlo jiná země, jiný mrav. Ale tady se oslavy dívčí dospělosti dost ovlivňují a prolínají. I o 16. narozeninách dostala Clarissčina kamarádka tiatu, nový kufřík líčidel a nové taneční střevíčky. Jen to všechno nebylo tak první, jako u mexických dívek. V tom je Quinceañera právě okouzlující, všemi těmi zvyky a ceremoniemi vytváří jedinečný okamžik v životě dívky. Den, na který se nezapomíná.

Ještě nás pár takových oslav čeká, když je tenhle předěl v životě tak důležitý. Už se obě s Clarisskou těšíme.