O tom, jak se v Texasu potkávají ryby, ale raci a krabi taky.
"Pro každého rybáře je vůbec nejlepší začít si něco s rybami už jako holka nebo kluk. Když ho zasvětí do tajů rybařiny táta, strejda nebo nějaký převozník", říká Ota Pavel v knížce JAK JSEM POTKAL RYBY.
Clarisska a moji vnoučci Marco a Luca se mají. Zaučují je hned všichni tři. Pravda převozník není zrovna převozník, ale spíš kovboj, znalec koní, ale i vody a okolních bažin, soused Kayl. Skáče s nimi do vody zálivu za slunce i v dešti, chytá s nimi ryby i kraby, vozí je na traktoru i na koních, chytá s nimi žáby a hraje kopanou.
Táta Bobo a dědeček Vašek jsou také vášniví rybáři. Rybařina je pro ně jako pro Otu Pavla především svoboda...Jít na ryby je pro ně..."být sám a svobodný alespoň na hodinu, na dny, anebo dokonce na týdny a měsíce..." Vydrží sedět na molu na konci zahrady a popíjet a pokuřovat ať ryby berou či neberou, jen pro tu krásu přírodního divadla. A oba, hlavně ovšem Clarissčin táta a dědeček těch dvou malých rošťáků Vašek, mají i trpělivost jim tu krásu ukázat a naučit je své vášni.
A tak Clarisska na sklonku právě uplynulého roku těsně před Sivestrem ulovila svoji první velkou rybu. A bez rybářské latiny to byla ta největší, kterou naši rybáři o vánočních prázdninách chytili. Měřila a vážila 22 incu 5 fundu....Rybařili i 4 a půl letý Marco a Luca, kterému je dva a půl. Pár "šudků" taky s pomocí táty chytili.
Větší radost než rybaření jim ovšem dělalo krabaření... (To je slovo, které jsem si vymyslela podle vzoru rybaření a z anglického crabing, snad tím nikoho nepohorším).
Clarisska se svým úlovkem. Jak se jmenuje ryba česky, se mi zjistit nepodařilo. Je docela možné, že ani české jméno nemá. Latinsky se jmenuje Sciaenops ocellatus (už od času Linneho). Má výrazný černý pruh v dolní části ocasu, je příbuzná s mořskými pstruhy. Patří ke specialitám creolske kuchyně v New Orleans (připravuje se "začerněna" prudce opečená na másle...). Najedne fotce ji vážíme a měříme. Vašek dostal od Leji takové vymakané rybářské náčiníčko, aby to s tou rybářskou latinou nepřeháněl a vždycky věděl, jak velká byla a kolik vážila.
Krabaření je mnohem jednodušší a jde to mnohem rychleji. Nemusíte vlastně mít řádné nářadí (i když podběrák vám usnadní konečné okamžiky vylovení hlavně u větších exemplářů). Stačí kousek pevného provázku, na jehož konec uvážete kus kuřete (službu udělá i okousané stehýnko od oběda) nebo garnela či jiná masitá návnada (čím větší tím lepší), spustíte ji do vody a za chvilku vám na ní visí krab. Můžete ho vytáhnout (drží se obvykle pevně), nebo ho naberete podběrákem. Abyste si ho mohli udělat k obědu, měl by vážit alespoň....My jsme naše pouštěli zpátky do vody. Dávali jsme jim jména nejčastěji Fred, bojovali s nimi a jejich klepety , a to se ¨potom těžko dává někdo do polívky nebo na gril, když má jméno...Navíc si nemusíte dělat starosti, že by mu to vytažení uškodilo. Nezraní se na háku jako ryba. Sám se drží návnady klepetem...Když jsme je pustili, předváděli nejdřív válečný tanec (ovšem běda se jim přiblížit)...a po straně šupky zpátky do vody...
Krabařit v Texasu a v celé Bajů ( Golfském zálivu) chodí malé děti, velcí kluci i dospělí pro radost nebo vylepšení jídelníčku, ale i majitelé restaurací pro své zboží. Ti ovšem často používají vymakanější techniku se speciálními košíky, spuštěnými z mola a kusem kuřete na pár hodin, to už není pravé krabaření..To už je "průmyslové lovení"krabů...
V Bajů a v bažinách zálivu a v hlavně v deltě Mississippi se také loví, přesněji vlastně vyhrabávají malí říční raci (crawfish). Vaří se pak v nemírně ostrém nálevu (cajun) a louskají se k pivu nebo vínu. Ale také se z nich dělá vynikající etouffle jedno z proslavených jídel v New Orleans. Na ráčcích jsme ještě nebyli. To se musí vědět kde, snad nás jednou Kayl vezme se svou loďkou. Ale pár košíčků jsme jich už snědli, když je o květnových račích slavnostech vyvařují v Galvestonu na každém rohu.
Tak Clarisska už ví, co je to, když ryba ťukla, když zabrala, i jaké to je ucítit tah i jaké to je rvát se s rybou o každý centimetr. A už ví, že to může být koncert. Pravé umění "jako Kubelík", jak říká Ota Pavel. Pochybuji, že už ji chytla ta pravá rybářská vášeň, ale už má pro ni pochopení a ví, co na tom láká tátu a všechny ty rybáře kolem ní.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.