Velká voda se valí údolím Mississippi

O hurikánech i požárech jsem vám už napsala, ale nemyslela jsem si, že vám budu někdy povídat o záplavách či tornádech. A už je to tady. Tornáda letos řádila i u nás ve Virginii, což vůbec není obvyklé a velká voda smetává město za městem v srdci Ameriky, o kterém jsem vám vyprávěla v článku o českých tradicích v Americe a o houbách.

Když se můj nejstarší syn přestěhoval do malinkého městečka Canton na hranicích Ilinoi a Missouri, kde učí na malinké privátní universitě, byla jsem ráda, že je v krásné krajině, kde jsou ospalá městečka, ve kterých se zastavil čas. Je jen kousíček od městečka Hannibal, kde se odehrávájí Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberry Finna, je jen pár majlí pod nimi po řece.

Právě PO ŘECE! Ta řeka je Mississippi, jak si asi vzpomínáte. Mohutná, temná řeka, jak zpíval Paul Robeson. Nejmohutnější severoamerická řeka (není nejdelší, o pár kilometrů ji trhne její přítok Missouri). Vylévá se pravidelně z břehů po všechna ta staletí, která tu lidé žijí. Záplavy v St.Luis a na jih od města přicházejí s pravidelností letních dešťů. Jsou tak "obvyklé", že se dostanou jen tak tak do místních zpráv. Ale občas to přežene. V roce 1927 například a také 1993.

O letošních záplavách se ale mluví jako o 500 leté vodě. A to voda ještě "nedorazila" do Mississippi, je "jen" ve všech jejích důležitých přítocích v Cedaru, Missouri a dalších. Povodeň už zaplavila tři téměř celé státy Iowu, Minessotu a Indianu.

Možná jste četli v Lidovkách, že Cedar Rapids, o kterém jsem vám psala ve vyprávění o houbách, je celé pod vodou. Celé město! I s českým museem a českými památkami ve středu města. Museum bylo částečně evakuováno, ale i tak budou škody nenahraditelné.

Do Cantonu, kde žije můj David, do Quincy a Hannibalu má dorazit v úterý nebo ve středu. Dnes v noci (neděle) už voda dosáhla kritické výšky 24,5 stop nad normálem a tak budou v noci chodit dobrovolnické hlídky a budou kontrolovat hráze, které jsou posilovány pytli s pískem, zda drží. Tak to bude každou noc, dokud bude voda stoupat a nevrátí se zpět na kritických 24,5 stop (asi 8m).

Krásný most v Quincy, který spojuje nejen břehy řeky, ale i oba státy, už je zavřený.

Poslední velké záplavy byly v téhle oblasti v roce 1993 a byly velmi ničivé. Města od té doby vybudovala ochranné hráze, ale všechny jsou vypočítané na výši vody těch posledních záplav, tahle má být v některých místech horší.

U našeho Davida v Cantonu už zatloukli v dolní části města kolíky a namalovali lajny, kam až by měla voda sahat (pokud výpočty vyjdou). Přesněji, kde by se měla zastavit. Žlutá čára je na místě, kam by voda došla, pokud stoupne na 27,5 stop (něco přes devět metrů), oranžová 29,5 stop (9 a tři čtvrtě metrů) nad normálem. Má to pomoci lidem, aby si udělali představu, co je čeká a zda mají uvažovat o evakuaci.

Část města už dobrovolnou evakuaci má, vyhlásili ji při ranních bohoslužbách ve všech kostelech. Týká se všech obyvatel v dolní části města až po osmou ulici. (Kousek od domu, kde David bydlí). Zprávy o síle vody se mění každou hodinu. David a jeho syn už třetí den pytlují písek (jako všichni dobrovolníci z města i okolí). Přijela například i skupina Amišů z blízké kolonie, kteří nejsou přímo ohroženi, ale je ohroženo "jejich" město, kde nakupují, mají přátele, tak přišli... Přijeli studenti z okolních vesnic, církevní organizace, práce na hrázi řídí ženisté z národních gard. Budou potřebovat na upevnění nejmíň 800 000 pytlů písku, možná i víc, nepřestane li nahoře pršet...´

Davidova škola Stocton Culver college´je na kopci a bude v případě nutnosti sloužit jako evakuační centrum. Červený kříž už připravil ubytování pro lidi z dolní části města. Na svých webových stránkách škola informuje nejen studenty, ale všechny obyvatele města o vývoji krizové situace. Upozorňuje, kde je třeba pomoci, co dobrovolníci potřebují (pracovní rukavice, ochranný sluneční krém, víc pomocných rukou atd.). Dobrovolníci dostanou nejen vodu a jídlo , ale i očkování proti tetanu zdarma (očkování není taková samozřejmost jako v Eropě, a v takovéhle situaci je velmi důležité).

V obci panuje velká pospolitost, říká David. Všichni si při těžké práci pomáhají, střídají se, mají uznání jeden pro druhého. Když některý den něco chybí (na začátku bylo málo lopat), odpoledne už se to objeví. Někdo obstaral třeba i ten ochranný krém.

V jednu hodinu ráno 19. června má voda stoupnout na 27,3 stop. Když to hráze vydrží, má město vyhráno, pokud bude voda stoupat dál, bude to horší.

Quincy má jen malou část města u vody, už ji dávno evakuovalo.

A Hannibal má vybudované ochranné hráze, které uzavřou vodě přístup do města. Nevím, jak je to s jeskyněmi, kde Tom s Backy bloudili, ale snad jsou také dost daleko od řeky.

Museum Marka Twaina je prý mimo nebezpečí. Kapitán parníku, který vozí turisty po Mississippi po stopách Marka Twaina a jeho hrdinů, už ho převezl na chráněné místo, aby mu ho voda nevzala.

V američtině má tahle podivuhodná řeka spoustu jmen, od Velké řeky, Otce všech vod, k Měsíční řece a Dámě, ale asi nejslavnější je z písně, známé i u nás, nejen v podání Paula Robesona. Temná řeka... V originále je Mississippi starý unavený muž, který se na nic neohlíží a jen se valí a valí dál. A valí a valí...

A má síly dost, aby zničil a přemohl kdejakou hráz, kterou mu postavili do cesty. Řeka si bere zpátky to, co ji lidé bláhově chtěli vzít a mnohdy i víc. Smutné blues o tom, co se stane, když prasknou hráze, zpívala v 70. letech skupina Led Zeppelin (byla to obnovená nahrávka z konce 20. let, kdy při záplavách zahynulo nejvíc lidí). Lidé se poučili, že si s tímhle starým mužem nemohou zahrávat. Snad jsou tentokrát dobře připraveni.