Myslím na vás

Věruško, moc na vás i na tvého syna, ale nejen na něho, myslím. Je krásné, jak se lidé v takovém nepříznivém okamžiku spojí, pomáhají si, pomáhají cizím lidem...
Mně se bohužel při čtení tvého příběhu vybavilo, jak tady u nás v roce 2002, kdy byla "spodní" část města zatopená povodní, lidi, které to nepostihlo z toho měli zčásti zlomyslnou radost (Oni si tam vystavěli takové hrady, tak aspoň jim to voda zatopila...) a zčásti jim i záviděli (...a víte, co dostanou peněz od pojišťovny?!?!?! ). Dokonce jsem zažila i to, že lidi ze "zatopené" části města sháněli po známých doklady na nábytek, sekačky, koberce, sedačky a pod. věci, které jim voda zničila, aby jim pojišťovna zaplatila za dražší a novější věci.... Bohužel...
Ale jak jsem již napsala na počátku - moc na vás myslím a DRŽTE SE!!!!!

Simča