Cedar Rapids...

Stastni lide v Quincy, Hannibalu, Cantonu… to neni cynismus, vim, ze vyplaveny dum neni legrace, ale oni alespon vedi, co je mozna ceka a maji cas zabalit si cennosti a veci, ke kterym maji citovy vztah…
Moje tchyne takove stesti nemela. Bydli v Cedar Rapids, kousek od ceskeho muzea. Ve stredu 11. cervna je ve dve rano budili busenim na dvere s tim, ze budou evakuovani. Byli ujisteni, ze se do druheho dne vrati, takze tchyne nechala v domku vse vcetne dvou kocek a papouska…
Vratili se az dnes, v patek 20. cervna. Voda opadla… ale dum byl temer uplne pod vodou, pocitame s tim, ze bude neobyvatelny. Jeji synove se z te spouste snazi zachranit alespon sklo (tchyne mela sbirku ceskeho skla) a sperky.
Od jejiho domku jsme chodivali do ceskeho muzea pesky ctvrti Czech Village, mijeli jsme ceskou restauraci, ceske reznictvi, ceskou pekarnu, prodejnu ceskeho skla a porcelanu… Vzhledem k tomu, ze voda z Cedar River prisla tak neocekavane, nevim, jak moc se najitele techto obchudku stihli pripravit… Tchynin dum je v zaplavove zone, prozila v nem 50 let a nikdy jim voda nehrozila. Ted byly pod vodou i oblasti mimo zaplavovou zonu.
Pospolitost, o ktere pise pani Vera, je hezka vec, ale v Cedar Rapids je bohuzel realitou i rabovani. Ziju v USA temer 6 let, pred odjezdem v rijnu 2002 jsem ‘stihla’ povodne v Cechach (pochazim z Kralup nad Vltavou, moje sestra zije ve Veltrusich) a myslim, ze se soucasna realita v Cedar Rapids nijak nelisi od te kralupske a veltruske z roku 2002.