Peřiny z Evropy

Ve střední Evropě za času moji maminky a babičky se dívka nemohla vdát, když neměla alespoň dvě obrovské peřiny a čtyři velké polštáře. Nemluvíme o prošívaných péřových dekách, ale o pořádných velkých nacpaných peřinách. To je jeden z hlavních důvodů, proč husy byly oblíbená domácí zvířata a nechyběly na žádném statku, ale i na chalupářských dvorcích a zahrádkách v malých městech. A což teprve v hladových dobách v průběhu II. světové války, když jídlo bylo na lístky, husy zachránily hodně životů. Především proto, že narozdíl od krav a prasat se daly lépe schovat a nemusely se odvádět německým úřadům.

Po 2. světové válce, kdy jsem se já narodila, situace s jídlem nebyla o mnoho lepší. Všechno bylo na lístky. Taková husa byla pochoutka a dala se krmit i na balkóně. I tradice základní výbavy s pěknými peřinami byla stále živá. (V lidových písních, když děvče nemá ani peřinu, tak je to symbol největší chudoby). Proto moje babička, která chtěla vybavit řádně své vnučky, měla vždycky husy (a samozřejmě i slepice, králíky a kozu). Naučila jsem se u ní, jak mnohostranně užitečné husy jsou.

Dobré hospodyně uměly použít každý kousek z tohoto užitečného ptáka: maso pro posvícení a poutě, hlavně na Sv. Martina; krev pro jelítka a zabijačkou polévku s neslušným lidovým jménem, kůži na škvarky, játra na světoznámou paštiku, ostatní vnitřnosti na vynikající knedlíčkovou polévku, sádlo na chleba. I jako léčivou mast při bronchitidě či zápalu plic. Dokonce i kosti se tenkrát ještě dávaly psům a kočičkám. Nic nezůstalo, jen to peří pro teplé peřiny.

Málokdo si ještě pamatuje, že i emigranti do Ameriky měli tyhle peřiny přes rameno, když vystupovali z lodi v Galvestonu, nebo na Elis Island, všimněte si toho na starých fotkách. Měli je také ve svých velkých truhlách. Peřiny byly také obsahem velkých balíků, přicházejících z Evropy až do 60. let minulého století. Emigranti, Bůh ví proč, věřili, že americké peří nemá tu kvalitu, polštáře a peřiny nejsou udělané z prachového peří a když, tak jsou tuze drahé.

Jak odchovat velkou tlusťoučkou sněhobílou husu, dárkyni takového peří? Nejdříve si husy žijí velmi idylický život jako žluťoučká housátka, obvykle hlídaná něžnou husopaskou. Teprve když vyrostou a zbělí, jejich osud se prudce změní. Ty největší a nejtlustší jsou připraveny na pouťovou či posvícenskou hostinu.

Hospodyně je umístí do posady. Dneska by to asi bylo považováno za týrání zvířat. Velmi podobně jako pro husy nebo kachny v Číně v keramických posadách, ani v dřevěných ve střední Evropě moc místa není. Husy se nemohou skoro hýbat, to je účel posady, aby nevydávaly energii, když jsou krmeny, přesněji vykrmovány speciálním jídlem: tvrdými šiškami, uvalenými z mouky a šrotu a něčeho zeleného, nejčastěji mladých kopřiv. Děti rády pomáhají uválet je a pak sušit na plotně nebo v troubě. Husy jsou krmeny dva až třikrát za den. Nejen normálně krmeny: Šišky se cpou přímo do krku a masážními pohyby krku dolů, až se tam nevejde nic. Jako děti jsme rady pomáhaly s touhle masáží. Často bylo třeba dvou osob pro pořádně nakrměný krk. Husy tloustnou a mohou se hýbat čím dál míň. Tloustnou také jejich játra, aby byla dost velká pro tu francouzskou paštiku. Obvykle to trvá tvá až tři týdny, než je husa připravena k jejímu obětování.

Nenáviděla jsem jednoho našeho souseda, který usekával hlavy slepicím a nechal je běhat v agónii před našima dětskými očima. Bála jsem se ho. Ale nikdy jsem se nebála moji babičky, která opatrně a se zvláštním klidem otevřela husí krk. Dokonce jsem ji někdy pomáhala míchat vytékající krev, aby se nesrazila a dala se použít k čemu byla třeba. Asi to byl její klid, pocit respektu při téhle oběti. Vděčnost za tu oběť, kterou zvíře přináší.

Husa pak byla spařená v horké vodě, aby se uvolnilo peří, to pak bylo oškubáno do velikého pytle. Na pořádnou peřinu bylo třeba od 6 do 10 hus. Na polštáře alespoň 4. Celé léto, přes podzim až do zimy pytle s husím peřím budou čekat až do draní.

Na draní se podílela celá rodina, i děti a mnohdy i sousedé a přátelé. Přicházeli za dlouhých zimních večeru sedrat obyčejné peří na peří jemně a prachové, potřebné pro peřiny do výbavy. Byl to magický čas mého dětství, někdy jen při světle svíček nebo petrolejky, když vypnuli elektřinu, nebo babička chtěla šetřit. Dračky zpívaly písničky o Karlu Havlíčku Borovském, Babinském a nešťastných láskách, vyprávěly zajímavé a strašidelné historky. Můj dědeček, který seděl u pece s velkým černým kocourem na jeho osteoporózou sehnutém krku, popíjel pivo, či něco ostřejšího, vyprávěl také, o jeho vandrování po Německu za tovaryšských let, o válkách a o politice. Naše ruce pilně pracovaly a naše uši a duše se plnily těmi kouzelnými příběhy, které nás spojovaly s minulosti.

Tak se pomalu hromadilo peří do velkých prachových peřin do výbavy. Ne jedna zimní noc, mnoho zimních nocí a několik zim je třeba drát pro jenom jednu takovou peřinu. Když máte víc dcer, tak ještě víc nocí.

Když moje babička zemřela, měla udělanou jen část výbavy pro moji sestru. Moje maminka pokračovala v její práci. Byla vynikající hospodyně a selskému životu zvyklá, ale nemohla podříznou krk žádné huse, musela to pro ní udělat sousedka. Ale její prachové peřiny byly nejlepší v našem městě. Sousedky ji zvaly na draní i na ušití mnoha peřin. Dokončila výbavu pro nás se sestrou a pomohla mnohé jiné nevěstě.

Ale časy se mění. Už se dávno nespí pod prachovou peřinou v nevytopené místnosti a na peřině blízko vaší pusy je jinovatka, když se ráno probudíte. Ložnice jsou vytápěné a pocení pod peřinou, když máte horečku, už také dávno není v módě.

Když moje sestra dorostla do vdavek, nechala z jejich peřin udělat pár moderních prošívaných dek. Moje maminka z toho byla smutná. Ale za pár let, když jsem dorostla já, udělala totéž s moji výbavou. Nebudete tomu asi věřit, ale pár těch prošívaných dek a jedna peřina našly cestu nejen do Německa, ale později i sem do Ameriky. Ne ke mne, ale k mým dětem. K Davidovi v tvrdých zimách v Buffalo ve státě New York a k mému synovi do Alabamy, ta lehčí verze. Galvestonskou u Lejčinky odnesla voda při hurikánu IKE. Doufám, že někde žijí a mají v sobě ty písničky a historky, které jsou ideální ukolébavky a připomínky dávných časů.