Pistole, roboti, kalgotky a koláče

Jazykozpytci na to přijdou snadno. Ano, všechna ta slova se stala "světová", obohatila pokladnici světových jazyků. A jak už to u slov a jazyka bývá, skrývá se za každým kus historie a vůbec to není náhodou, že právě tahle slova to byla, která se stala tak říkající světová (u kalhotek šlo o východní mocnosti) a kdy to bylo.

Pistoli dali světu husité. Slovo je odvozené od husitských píšťal, kterými dobývali hrady. Ve své době byli nepřekonatelní vojenští vynálezci a postrach Evropy.

Historii robotů asi všichni znáte. Zavedl je i do angličtiny Karel Čapek. Byl jedním z nejpopulárnějších autorů divadelních her nejen u nás, ale i v Anglii. Jeho R.U.R., Válka s mloky i Bílá nemoc se hrály na řadě světových jevišť.

Kalgotky jsou trochu zvláštní. Převzala je ruština a všechny ostatní jazyky tehdejšího SSSR. Neznamená to spoďárky, ale punčocháče. Druhá část ze slova punčochové kalhotky. A kalgotky (jak se vyslovují rusky, ukrajinsky s h), tak jsou symbolem výměny nedostatkového zboží mezi členy východního bloku. Byly vynikajícím dárkem, úplatkem při různých příležitostech a žádaným zbožím na černém trhu při turistických i služebních cestách do SSSR.

A koláče? Ve Vídni v 19. století žilo víc Čechů než v matičce Praze. Každá bohatší rodina měla českou kuchařku a tak se není co divit, že do vídeňské češtiny kolatchen přešly samy sebou. Všechny dobroty se v pražské němčině ponechávaly v původním znění, a tak je s sebou i s jejich názvy odvezli vyhnaní Němci po druhé světové válce do nových domovů. A také v hraničních uzemích se lidi často navštěvovali a kolatschnen byly v oblibě všude..

O koláčích v angličtině se toho zatím u nás moc nevědělo. A tak mi možná nebudete věřit, že jedna z nejúspěšnějších potravinářských malých firem (na 42. místě v celostátním měřítku) je firma, která se jmenuje KOLACHE FAKTORY, něco jako kavárna - pekárna, která se z Hustonu v Tesaxu rozrostla do více než 30 míst po celých státech. (Samozřejmě nejrychleji právě tam, kde vědí, co to koláče jsou, jako v Texasu nebo Kansasu).

Jaké ty texaské "kolach" jsou? Jedna taková odbočka, která voní už na dálku, takže reklamu zas tak moc nepotřebuje, je u mojí dcery v Galvestonu. Asi si pamatujete, že je to ostrov kousek od Hustonu. Její kolegové z veterinární kliniky si tam pravidelně chodí pro rychlý oběd a tak jí jednou přinesli "kolache". Jako pozornost, když je ta Češka nebo Němka a ví, co to je. Byla lehce šokovaná. Jeden byl se sýrem a jeden s brokolicí a sýrem (vědí, že je vegetariánka a buřty nejí)! Když jim řekla, že to přece nejsou koláče, že ty musí být sladké, odpověděli, že sladké mají taky. S čokoládou a s třešněmi a ještě pár jiných. Ale:" Tyhle slané jsou pravé texaské koláče přece, to ty neznáš?"

Neznala. Ale opravdu je tu potkáte v Texasu často, kdekoliv. Nabízejí je všelijaká bistra, občerstvení u pumpy, malé kavárničky. A ve velkém právě Kolachen faktory. (Můžete si ji najít na internetu). Velmi sympatické kavárničky, kde je přímo dělají a pečou, mají na jídelníčku 8-10 druhů sladkých a nejmíň tolik slaných koláčů. Se sýrem, šunkou, párkem nebo brokolicí, špenátem. Tvarohové nebo marmeládové šátečky se prodávají právě pod názvem "minnessota style". (Dají se na ně najít recepty na amerických webových stránkách). Pečou i štrůdl. Dokonce mají i zásilkovou službu. A pokud pořádáte párty, můžete si u nich objednat naparáděnou dodávku.

V Texasu se také pořádají světové závody v jedení koláčů. Poslední vítěz v minulém roce, jakýsi Joey Chestnut jich snědl 56 (se sýrem a s párkem), Pat Berlotelli, který byl druhý, jich snědl 54. Nevím, zda to byly ty snídaňové, asi jako šátečky u nás, nebo ty, které se jedí na oběd (lunch), ty jsou dvojnásobné.

Koláche se pečou všude, kde tradičně žijí čeští vystěhovalci z 19. století. V těch místech, o kterých jsem psala v povídání o houbách. V Iowa, v Nebrasce, Minnessotě, v Nebrasce. České festivaly se nejčastěji jmenují Kolache festival. (Nebo Houby jako v Illinois nebo Iowa a oblíbený název je také Polka festival).

Pravda, všechny ty koláče (třeba minnesotský nebo texaský styl) nejsou vždycky koláče, jak si je představujeme my, a jak vtipně napsala " Sugar " v ohlasu Houby), protože prošly různou tvůrčí obměnou, kvůli mouce, kvůli stravovacím zvyklostem, ale jsou to kolache. A to je náš nejen jazykový a kulinářský přínos k americké kultuře.

Popularita texaských koláčů se dá vysvětlit jednak tím, že jsou "moderní" v tom smyslu, že je to rychlé, praktické občerstvení (nepotřebujete příbor), je to čestvé rovnou z pece, zdravější než sladké pečivo (koblihy a jiné sladkosti, které obvykle Američané konzumují k snídani), je v tom zelenina a sýr a je to "jiné". Skoro exotické a při tom místní, s "místní chutí a tradicí".Čili něco jako ekologické a "in."

Taky je to vynikající jídlo a "tahák" pro turisty. Spadá totiž do jednoho z posledních trendů v turistice a s ní spojeném kulinářském oboru. Nenabízí se to, co můžete dostat všude, ale to, co má kořeny právě tady, v téhle půdě, v těhle podmínkách. Koláče a uzené klobásy prodávané ve vesničkách na cestě mezi San Antonio a Hustonem patří k Taxasu úplně stejně jako bifteky. Nejen čeští přátelé i nejpravější Američané mi říkají, když jedu do Texasu: "Přivez nám kolache nebo strudel." Vědí, že tam se dostanou.

Takže, až po vás bude chtít nějaký Texasan pravý český koláč, nejdřív se zeptejte, jaký chce. Pokud bude mít na mysli slaný, jedná se o jakýsi šáteček z listového nebo kynutého těsta plněný sýrem nebo se šunkou. Nebo s obojím. Ale jsem si jistá, že nepohrdne ani tím pouťovým podle receptu vaší babičky.