před 30 lety

Z vyprávění mojí maminky - narodila jsem se v lednu, před 30-ti lety. Venku bylo tou dobou -20st., maminku prvorodičku nechaly sestry ležet na sále celých 6 hodin v porodních bolestech, nahou, přikrytou jen prostěradlem, při otevřeném okně. Doktor přišel po těch šesti hodinách, řekl prý, že doufá, že to spolu zvládnou, že je jeho první porod. No, "zvládli" to po dalších 15-ti hodinách. Maminka měla celých 21 stehů, jak jsem se drala na svět. Narodila jsem se samozřejmě už značně přidušená. V té době nepřipadala v úvahu přítomnost tatínka u porodu a návštěvy v porodnici také ne. Rodičky ležely v porodnicích déle než osm dní po porodu, tatínci a příbuzenstvo viděli své ratolesti také jedině přes mřížoví oken... Trošku mi to připomíná to, co popisujete vy, resp. Vaše neteř.
Já měla oba porody (2008 a 2010) dobré, s přiměřenou péčí, přítomností manžela, příjemné prostředí, personál... i přesto znám maminky, které si na tu samou péči a prostředí (se kterým já byla spokojená) stěžují.
Asi nikdy nebudou všude na světě v nemocnicích stejné podmínky, vybavení, prostředí, platy... ale já za sebe můžu říct, že pro mě by byl porod, nebo spíš narození mých dětí vždycky nejsilnější a nejkrásnější zážitek, ať už by se odehrál kdekoliv. Hodně velkou roli ale hraje to, kdo a jak vás u toho porodu podporuje, pomáhá a opečovává.