Podstata

Jinak mi přijde, že většina nepochopila podstatu těchto činností s ohledem na dítko. Malé děti to nedělají kvůli dosažení cíle ( jako my dospělí ), ale pro činnost samotnou. Tudíž, pokud mu dám strouhat okurku a maminka řekne jen půlku - stane se, že dítko bude chtít ještě. Ale maminka mu řekne že ne - kdyby našla alternativu ( jako třeba to mýdlo ), dítko uspokojí svou touhu po strouhání. Kolikrát jsem tu již četla, jak dítko lije pití do jídla. Maminka zakazuje, někdy i pleskne přes ruku, jelikož ho to nějak naučit musí, že se to přece nedělá - a jinak to nejde!!! Ono neposlouchá. Kdyby mu dala možnost uspokojit jeho momentální touhu ( přesýpáním, přeléváním, trochou mouky a vody ), třeba by to dítko to přestalo dělat. Krom toho, že by si perfektně natrénovalo motoriku. Ono to nedělá za účelem naštvat matku, ale z vnitřní touhy ( možná proto, že to vidělo, že chce vyzkoušet co to dělá apod. ). Takže dítko spokojené ( má zábavu na dost dlouho ) a přestane dělat věci, které mamince vadí i bez trestů. Jde o to, zaměřit se na dítě, ne na náš pocit správnosti. Někdo tu psal, že nechá dítko přesypat cukr - super, ale co když to dítko, to chce nasypat zpět? Nedovolíme mu to - přece šlo o to dostat cukr do cukřenky, a tam už je - ale dítko to baví, chce to zkusit znovu. A pak se člověk diví, že když ho to chceme naučit, nejeví zájem, nechce to a ono - protože je jinde a má už v plánu naučit se něco jiného. Spoustu činností mu nedovolíme, protože my nechceme - stačí si přečíst časté nářky o tom jak dítě kramaří, jak vyhrabává hlínu z květináčů a pod. A stále mne nepřestanou překvapovat reakce, jak je důležité dítko zkrotit - místo mu dát možnost ten svět objevit.