Taky jsem četla

Taky jsem děckám ve školní družině četla. Ne teda Foglara, ale začali jsme pohádkami Miloše Macourka (jsou kouzelné a rády si je poslechnou i větší děti). A protože mám kromě dobrodružství ráda i něco, kde je možno se zasmát, tak jsme po Vinnetouovi četli Betty McDonaldovou Vejce a já a další. Taky na pokračování. My jsme obvykle využívali čas po obědě, kdy byla na oběd hodina, ale děcka se stihla najíst dřív, takže cca půlhoďka zbývala. Já jim četla proto, že jsem pracovala s dětmi na hranici vzdělavatelnosti a věděla jsem, že ony si třeba Vinnetoua nikdy nepřečtou. Ony totiž ani nepřeluštily, co budou mít zítra k obědu, takže přečtení celé knížky fakt nehrozilo. Tam jsem poznala, že i komiks má své místo na slunci, hlavně pro inteligenčně slabší děti, umožní jim přečíst knížku za pomoci méně slov. Žasla jsem, že se děcka poskládala na pohovku a při četbě bylo ve třídě ticho jako v kostele. Po podobné četbě tam byl doslova hlad. když jsem se pídila po tom, jestli ve škole někdy někdo četl, zjistila jsem, že ano, ale že těmto dětem četli třeba Aničku z 1.A. Nic proti ní, pro prvňáky je možná dobrá, ale pro dospívající děcka se mi zdála nevhodná. Proto Vinnetou a humor.