Re: Článek mi připadá roztříštěný,

mě teda roztříštěný nepřijde (i když v úvodu mohl autor nahodit ta další stadia vztahu - jestli je teda hodlá dále popisovat).
Souhlasím s tím že příchod dítěte je krize ve smyslu změny (zásadní).
Momentálně mám pocit že jsme dvěma příchody dětí tak nějak ještě propluli (i když do lodi občas teklo), ale teď, dětem je skoro 3 a 6, a nějak se nám tu plíživě rozrůstá ten ...rodičovský centrismus či co. Styl "zařiď, nakup, udělej, buď tu od-do", v podstatě se u dětí míjíme - buď je s nimi jeden nebo druhý, společně málokdy. A i když s miminky to pro mě bylo ultra náročné (nejsem muckací ani miminková) a teď mi to s dětmi přijde již značně pohodové co se náročnosti na vlastní obslužnou péči týče, najednou není tak nějak na nic čas, manžel má práce nad hlavu, stavíme, já když chci něco dělat sama (třeba pár hodin v týdnu pracovat nebo chodit do své školy) tak si přijdu jak žebrák který prosí (případně jako megera která určuje) zda by manžel nemohl být v tu dobu s dětmi (nehodí se to, věčně zapomíná kdy mám hodiny, pořád se kvůli tomu tváří tak že mu to nabourává program). A když už se náhodou u dětí sejdeme, míjíme se v přístupu k nim a já cítím ty jeho vražedné pohledy jak to že si dovoluju reagovat tak jak reaguju, pořád mi říká ať se chovám tak či onak ale já mám prostě svou náturu a taky se nesnažím mu říkat jak se má chovat on..... Nějak mě to poslední dobou SE.E A přiznám se že občas závidím třeba svojí mámě která sice má ještě několik let do důchodu, a navíc chodí na směny do práce, ale... prostě pracuje 8 hodin a pak má PADLA a je fuk co potom bude dělat, víkendy volné, vyvářet nemusí, v podstatě nic nepotřebujou, barák hotový....