Také jsem měla 5 ti kilového broučka

Můj první syn měl také pět kilo. Když na mě prvně otevřel svojí pusu, hladovou, měla jsem pocit, že mi spolkne prso celé. Narodil se CS a já jsem po celodenním rodění usnula jak špalek. Ne tak můj obík. První pití odmítl, ale o půlnoci bořil porodnici řevem, že má hlad. Naštěstí jsem rodila v požehnané době a dostal trochu UM. Takto jsem ho došťouchávala ještě asi čtyři dny, než jsem mu začala stačit s vlastnímí zásobami. Protože měl velkou pusu, ale ne smrtelný hlad, žádné komplikace se nekonali a já se divila, co kdo s těmi rozpraskanými bradavkami má.
U druhého syna, jsem si již vše "vychutnala" i s laktačními krizemi. Celá rodina lehla chřipkou téměř prasečí a já jsem veškerou energii potřebovala, abych se také nesložila. Takže mléka bylo pomálu, syn sál jak říčný a já byla jak zpuchřelá guma. Ale také jsem vytrvala.
Co jsem vyzkoumala : Dobře mě pomáhala genciánová violeť a větrat. Dále na vše se vykašlat a kdykoli syn spal, jíst a pít a tak pořád dokola. Odstříkat po pití ještě trošku, aby příště bylo o tu trošku víc. Nalitá prsa připravit před pitím teplou žínkou a odstříkáním.
Prvního syna jsem odstavila, když jsme čekala druhého. Ve dne na pití zapomínal a v noci jsme si dali závazek, že to nejdřív zkusíme jen s vodou a když by to jó nešlo, tak pak mlíčko. Nakonec jsme to zvládli.