Nechávám děti, ať se učí. Od cca 5 let krájí ostrým nožem. Nejmladší zatím příborovým. V krámě hází do košíku žampiony, aby mohla krájet
Zátarasy na schodech jsem zrušila asi v 15 měsících věku. Když jsem viděla koupající "opičku" nad schody, tak mě bylo špatně. Je pravda, že vylézt do schodů uměla snad v 7 měsících, dolů nedlouho poté, vždy tedy pod dozorem. U druhého dítka jsme se stěhovali v těch 15 měsících a zátarasy už nedávali. Pro nejmladší zátarasu vyrvaly starší děti ze zdi, naštěstí neletěly dolů. Netuším, jak se jim to povedlo, ale díra ve zdi zůstala pořádná. Z toho jsem si odnesla jedno: nespoléhat na zabezpečení. Dětičky jsou vynalézavé a schopné ledacos obejít.
Na balkon máme ale stále zamčeno, zábradlí je zděné (plné), tak aby viděly dolů, lezou na něj. Poprvé jsem vysvětlovala a hromovala a mohly jen pod dozorem. Podruhé jsem chytla holčinu nahoře, když jsem jen chvíli nedávala pozor. Takže na balkon nemůžou. Nejsou hloupé, aby skočily. Nicméně když se pošťuchují, nemusí jít o úmysl. To riskovat nehodlám.
A ještě střežím žehličku. Zatím se nikdo nepřipálil, ale z toho mám strach.
Na hřišti ať si lezou. Máme pavouka, tak do 3 metrů výšky. Spodní oka jsou dost vysoko. Jakmile se tam dokázaly vydrápat, lezly až nahoru ke skluzavce. Zhruba od 2 let. Klučina tedy v těch 2 letech vylezl až ke skluzavce a tam spustil, že se bojí. Tehdy jsem byla v 8. měsíci a nezbylo mi než vylézt za ním a prolézt přímo to nešlo, s bříškem jsem se neprotáhla. Jestli nás někdo pozoroval, musel se dobře bavit. A samozřejmě tam za okamžik vylezl znova, to už ale sjel po skluzavce. Jasně jsem mu řekla, že už pro něj nepolezu a bude muset sjet, zkoušel to, ale neuspěl. A kupodivu nevyváděl ani moc dlouho.
Ostré nože máme až vzadu v šupleti. Jednou si holčina vytáhla nůž z myčky. Chytla ho za ostří a na moje pusť nereagovala. Bála jsem se jí ho vzít násilím, tak jsem jen držela ručku za zápěstím, až ho pustila. Neměla ani škrábanec. Netuším, jak to provedla, fakíři by nám to možná vysvětlili.
A úrazy, nejmladší si zarazila 2 zuby do dásně. Stála jsem za ní a když spustila řev, moje reakce byla no no no. Vůbec to nevypadalo zle. Zuby se srovnaly, ale u zubaře pusu neotevře. Od ségry, zatím bezdětné, jsem dostala vynadáno, proč ji nehlídám. No tak za pár dní jí spadla před očima a zase to chytly zuby.
Úrazům nejde zabránit. Radši ať vědí, co se může přihodit a počítají s tím, že jim máma nestojí furt za zády. Snažím se zamezit situacím, kdy jde o život nebo vážný úraz. Jinak neřeším, to bych už dávno byla v psychiatrické léčebně.
Obecně mám pocit, že dnes rodiče dětem vše zakazují a k ničemu je nepustí. Takže děti pak bravurně zvládají počítač, ale když mají na něco šáhnout, je to katastrofa.