Řidičák jako záchranná brzda

Musím přiznat, že toto téma se mne velice týká. Kdyby nebylo řízení auta mým koníčkem i nutností, kdo ví, jak bych dopadla. Piju každý večer 1 skleničku, občas dvě. Stačí mi to na slušnou náladu, kterou KAŽDÝ ten večer potřebuju, abych tak nějak přežila do dalšího dne. Samozřejmě pomalu cítím, že by se ta touha i spotřeba ráda zvyšovala. A právě to, že musím být schopna řídit (a také projít případnou kontrolou policie), mě chrání před tím, abych se té touze poddala.
Moje matka je alkoholička a moje sestra se na přechodnou dobu stala alkoholičkou taktéž. Začalo to právě na mateřské dovolené. Vzpomínám si, jak jsem nad ní někdy v dávnověku ( před 12 lety) kroutila hlavou. Jak jsem se pohoršovala nad zásobami levného "krabičáku" a piva, jež byly k vidění u ní v kuchyni. Dnes se mi ty vzpomínky vrací a já se jí v duchu omlouvám.
Měly jsme obě těžké dětství a obě také trpíme silným sebepodhodnocováním. Rodičovská dovolená takovým osobnostem prostě nesvědčí. Silná, vyrovnaná a sebevědomá žena patrně nikdy nepochopí, jak lehké je při pocitu frustrace z vlastního (domnělého)selhání spadnout do alkoholismu.