Pozitivní a negativní bytost

Potkala jsem ve svém životě několik extrémně pozitivních i extrémně negativistických bytostí.
Kupodivu to nemá co do činění s materiálními poměry, v nichž se tito lidé nacházeli či nachází a kupodivu to nikdy nebyly poměry nějak úžasné.

O lidech pozitivních všeobecně panoval názor, že jsou milí, ale tak trochu blázni - kdo se s pokorou umí prát se životem, kdo se umí radovat z maličkostí, kdo se umí těšit na sebemenší blbost (třeba - koupím si 20dkg vlašáku, 3 rohlíky a sežeru si to u dementního seriálu ), vyzařuje neuvěřitelně nabíjející fluidum.
Běžní smrtelníci se jim však přesto vyhýbají - trochu se takových lidí bojí, jako se bojí každého, kdo je "jiný."
To už je taková lidská vlastnost.
Sami sobě to vysvětlují tak, že pozitivní člověk musí být nutně pokrytec...

O lidech negatvních/negativistických nepanuje názor buď žádný nebo paradoxně pozitivní.
Kdo věčně fňuká, kdo si neustále stěžuje, kdo si během dne nenajde jediné pozitivum, a pokud ano, snaží se to vykompenzovat alespoň nějakou špatnou zprávou o události, která se ho v podstatě vůbec netýká a stala se 6000km odtud..., ten je téměř obdivován a lidé neutrální nebo se sklonem k podobně tragickým úvahám, s ním rádi debatují o zhůvěřilosti tohoto světa.
Takoví lidé se neustále masírují špatnými zprávami, špatným světem, špatnými lidmi, politikou, katastrofami, úmrtími...
Neuší, že existuje i hezký svět, dobří lidé, dobré zprávy, příroda s milou tváří, nejen úmrtí, ale i narození...

Když se jim člověk naivně snaží zvednout náladu, zjistí, že je za blbce, protože tihle lidí o žádné potěšení absolutně nestojí. Neumí s dobrými pocity zacházet a uvádějí je do rozpaků.

V současné době jsem pronásledována v podstatě ztělesněním negativistického postoje k životu.
Pominu každodenní zločiny páchané na této osobě (nepozdravila ji sousedka, máslo zdražili o dvacet halířů, její šéf určitě nemyslí na nic jiného, než jak ji vyrazit z práce...) a zaměřím se jen na pár podstatných, vééélmi negativních událostí v jejím životě:

Její bývalý manžel našel pro sebe, manželku i jejich tehdy maličkého syna krásný byt a zaměstnání + školku cca 35km od současného domova, mj. i proto, že manželka stále fňukala, že je na vesnici draho, není tam pořádná škola atd.
Hajzl! To si dovolil dost - z čiré zlomyslnosti chtít odtrhnout manželku od její maminky a dítě od babičky... Dostal, co zasloužil - rozvod!

Po čase přišel nový manžel - usurpátor a psycho tyran - a další dítě.
A od té chvíle je to čím dál horší...

Svatba = omyl, nový manžel je magor
Dítě = neštěstí, bude určitě celý otec
Starší kluk se dostal na VŠ a bude úspěšně končit = těch peněz, co to stálo a ten mladší (úplně blbej) teď nemůže studovat, chudák.
Mladší kluk se bez problémů dostal na SŠ = nebude nic vydělávat, je to neštěstí
Po dlouhodobém pobytu na pracáku dostala tato dáma nabídku dost dobré práce - kupodivu v oboru, fajn plat, nanáročné na čas = na pracáku se proti ní spikli, vždyť ví, že ona nemůže dojíždět 25km (dojíždí odtud nejméně 50% obyvatel i dál)

Dostala práci přímo na vsi - podhodnocenou a pro absolventy zvláštní školy, nikoli pro středoškolačku - tuto práci vzala = vidítě, to je jediné, co jsou s to mi nabídnout. Nemají mě rádi...

atd. atd.
ˇ
Já čím dál méně tuším, co tato nešťastná osoba vlastně chce a mrzí mě, že je odsouzená být hluboce nešťastná až do smrti, jelikož šťastná být prostě nechce...