Re: re:

S dětmi jsem i o rozdělení mluvila, vysvětlila jim to v rámci jejich chápání, oni s tím souhlasí. Ale přeci jenom si myslím, že v tomto věku ještě nejsou schopné dohlédnout, jaké to bude mít důsledky. Prostě až v den D, tzn. v září, pokud půjdou rozděleně, zjistím, jestli jsem neudělala chybu, protože to špatně psychicky ponesou (což bych očekávala spíše od klučiny). V mém rozhodnutí mě zrazuje hlavně to, že v podstatě jsem jediná, kdo si myslí, že by bylo správné je rozdělit. Většina širšího okolí to nechápe. Mluvila jsem ve školce s ředitelkou, ta si myslí, že je to dobrý nápad. V případě, že by to nedělalo dobrotu, vrátí je k sobě. Kačenka to určitě bez bráchy zvládne, ona je hodně společenská. Ale tento krok dělám hlavně kvůli chlapečkovi, tomu bych chtěla umožnit, aby byl sám za sebe, ne ve vleku ségry. A zároveň právě u něj mám strach, abych ho nějak tímto krokem nepoškodila. Vnitřně si ale myslím, že by mu měla být dána šance a prostě to zkusit (to rozdělení).
Zase píšu romány, omlouvám se, ale ta diskuze pomáhá trochu si utřídit myšlenky, taková psychoterapie, takže díky