Re: Úvaha

Taky si myslím, že jde hlavně o to vymyslet nějakou novinku, něco, co tu ještě nebylo. Jenže už je všeho moc, normálních hraček, tak se vymýšlí něco jiného a že už to jsou blbiny, no jsou, stačí reklama a je to!

Jinak nevím, asi jsem taky dementní, protože dceři koupím kdeco. Samozřejmě, že sama za sebe vybírám knížky a Lego a sportovní potřeby atd., ale když ve třídě frčí Gormiti a Pokémoni a sliz a ona si ho strašně přeje, tak já jí to klidně koupím.
Nechápu, proč by ne. Myslíte, že to dětem škodí?
Já pochybuju. Spíš si to zkusí, pochlubí se tím spolužákům a pak si s hnusným Gormitem stejně hraje normální hry nebo ho brzy rovnou dá bokem a hraje si s osvědčeným.
Ale nemyslím, že bych jí já měla diktovat, co se jí má líbit a co si má přát.
Já mám z dětství tu zkušenost, že čím dýl mi něco naši odpírali, tím víc jsem po tom prahla.

Ještě něco bych chtěla. Hračky neučí sami od sebe. Mně se osvědčilo sednout si s dětmi a naučit je si hrát. A v tom vidím to hlavní. Ne nakoupit dítěti encyklopedie a kvalitní dřevěné panáčky a stavebnice, ale sednout si s ním a povídat si, číst o čemkoliv, vzít panáčky (a klidně i toho Gormita přibrat do rodiny) a hrát si. A do hry promítat skutečné poselství, že se musí omlouvat, prosit, pomáhat, že můžeme milovat, kamarádit atd. A na takové všelijaké příběhy se dá hrát s čímkoliv.