Nedivím se

Já se ani nedivím, že se děti do práce nijak nehrnou. Když se podívám po okolí, tak všichni rodiče přijdou domů a hned naříkají, jak to bylo v práci hrozné a zoufají si, že tam zítra budou muset zase. O práci mluví jako o tom nejhorším, co se jim v životě přihodilo. Vždyť ty děti by museli být masochisti, aby se tam těšili. Vždyť je to přirozená reakce dětí, že se jim nechce do práce, když rodiče jsou z ní takhle zoufalí a mluví o ní tímto způsobem.
Kdyby si většina rodičů dala pozor na pusu, koukala na život i z lepší stránky a upřímně dětem vysvětlila, že je důležité si vybrat obor, který je bude bavit a díky kterému se budou schopny uživit a že i tak každý den nebude růžový, byly by jejich reakce jinačí.

A pokud jde o trávení volného času, nemám pocit, že by se děti flákaly. Dnes je široká nabídka kroužků a rodiče jich využívají, někdy až zneužívají a dítě, které dnes do nějakého kroužku nechodí už téměř nepotkáte. Já si naopak myslím, že každý (dítě i dospělý) občas potřebuje chvilku, kdy se vysloveně fláká (aneb nedělá nic co by mělo smysl).