Re: Práce není všechno...

No to je vtipny.
Jako kdybych tohle posledni napsala ja...
Jenze jakmile jsem opatrne zacala svoje trapeni popisovat, zjistila jsem, ze uplne tu samou realitu prozivaji vlastne vsechny moje kamaradky. Kocky, prima zensky, pohodarky, hysterky,..vsechny to samy.
Uplne me to dostalo.
Kamaradky, co se rozvedly?
Tak dlouho prosily o pohlazeni, pak o sex, o neco spolecnyho, az odesly i s detma...
Chlapci jsou vzdycky trochu sobci, tam to nekde je v tech testosteronech nebo co. Ja nevim, kde jsou ti empaticti samci :o).
V cerveny knihovne?
Nutno ale rict, ze muj muz se po velke bitve vsemi prostredky chytil za nos a trend se otaci, v hodine dvanacte, rekla bych... uz jsem se dostala do rozpolozani, kdy jsem si rekla, tak fajn - bud leva nebo prava, taky muzu z toho rychliku vystoupit,je to muj zivot, nikdo mi jinej neda. Presne tak - prachy nejsou vsechno.
Ja bych skoro rekla, ze az na uplny blbce to ten chlap mozna nakonec oceni, ze s nim jeho zena mela trpelivost...tou trpelivosti myslim jen to, ze mu neutekla.
Ona ta zenska pokora a trpelivost se dost podcenuje, ja mam docela pocit, ze laska meho muze nyni nijak nesouvisi ani s tim, jak jsem pritazliva, krasna ani ze mam IQ skoro 150 ani jak jsem vykonna pracovne a matersky,jak me vsichni chvali - tohle vsecho ho dneska uz spis toci, ale souvisi s tim, ze kdyz je protivnej, tak z nej nedelam jeste vetsiho blbce...
Ale televizi a mobil s hrama bych taky prohodila oknem :o).
Nez se nam narodili deti, vubec jsme televizi nemeli, a bylo to uuplne jinde.
Myslim, ze na kazdeho asi plati neco jinyho. Drzim palce, abys to nasla, je to fakt slozity.