Re: Ani tak nejde o to...
Tak to já s článkem souhlasím, ale sypu si popel na hlavu, dítě je posedlý počítačem, televize je na druhém místě (tedy spíš DVD), máme doma denně konflikt na to téma… Nakonec jsme nastavili na počítači rodičovskou kontrolu, že se zapíná v 6 a vypíná v 7. Já na počítači pracuju, ale na televizi se dívám tak jednou za měsíc (když žehlím, pustím BBC). Můj přítel vůbec nikdy! Včera už jsem si říkala, že tu televizi snad odvezu na skládku.
Před spaním čteme knihy, ale není nám to nic platný, dítě je fanatik. S tím počítačem to začalo už v předškolním věku – přišel na návštěvu starší kámoš, naučil ho pár webových adres a od tý doby jede. Neustále se mi dobýval do pracovny, abych ho pustila ke svému počítači. Tak dostal k 7. narozeninám svůj počítač, ale funguje mu jen hodinu denně, v 19.00 se sám vypne - odpojí. Na to si celkem zvyknul, ale kolem DVD bývá boj. Sice hodně sportuje, ve škole se dobře učí (zatím), chodí na šachy, na angličtinu, ale je to málo – tam ho zabaví na hodinu nebo dvě. Knížku otevře jen u táty a u druhé babičky – z nudy. Za týden tam přečte Harryho Pottera, pak přijde domů a nic nic nic. Priority jasně daný: kámoši, počítač, TV. A to má mindrák z toho, že všichni kámoši mají několik různých generací PlayStation. Děs běs. Filmů zná hodně - snad všechno, na co si člověk vzpomene, ale mám svoje pochybnosti...
Odpovědět