Re: syn s ADHD

Ano, je to boj, na všech frontách :o) Mám kluka s ADD, naštěstí bez hyperaktivity, ale s ukázkovou dispraxií, jak píše Barča - posbíral kdeco špatnýho. Alergie, brýle, noční můry, emoční labilita, nevyhraněná lateralita, mimoňství, totální neschopnost koordinovaných pohybů atakdále. Na druhou stranu nadprůměrná inteligence, občas žasnu co řeší. Než jsem se s ním naučila vycházet, myslela jsem, že mě odvezou. Naštěstí jsme našli způsob komunikace a nyní jakžtakž o.k. V PPP nám doporučili malou třídu, máme 20 dětí, paní učitelka ví a je skvělá. Pan tělocvikář z něho teda kvete, ale domů nosí hezké známky, ale občas i poznámky. Není zlý (naopak je velmi citlivý), akorát si neumí hrát jako ostatní, občas cítím lehkou šikanu ze strany dětí. Ale dobrý.


Měli jsme v první třídě kluka, který evidentně trpěl poruchou pozornosti, navíc byl zlý, nesnesl neúspěch, byl sprostný, s mým synem měl ošklivé problémy. Paní učitelka z něho byla na prášky, navíc jeho rodiče (matka učitelka!) odmítali spolupracovat, rodiče ostatních dětí si stěžovali, ústně, písemně. Dopadlo to tak, že klučina byl naočkovaný z domova, že paní učitelka neumí učit a nechali ho přestoupit do školy, kde je 30 dětí ve třídě. Jak se mu daří teď, nevím.


Pokud tedy spolupracují všechny tři strany (dítě, rodiče, učitel) = náš případ, dá se vše ukočírovat. Pokud rodiče toho zmiňovaného kluka odmítnou byť jen připustit, že je chyba u nich, je to průšvih. Co vím, měla škola připravené papíry na vyhazov, nakonec dítě jeho rodiče převeleli na jinou školu sami.